Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 2031/11 ECLI:CZ:US:2011:3.US.2031.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded regarding minor travel allowance dispute.

Numero d'incarto III.ÚS 2031/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the plaintiff against a district court's decision awarding her a travel allowance. The plaintiff argued that her fundamental rights were violated by the lower court's calculation of the allowance and refusal of lost wages, claiming the court failed to apply the Constitution correctly. The court rejected these claims, ruling that the complaint was merely a polemic with the lower court's factual and legal findings without sufficient constitutional arguments, and that the Constitutional Court cannot re-evaluate the amount of the allowance in such minor cases.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints regarding minor civil disputes are deemed obviously unfounded if they lack relevant constitutional arguments and merely challenge the lower court's factual or legal conclusions without establishing a violation of fundamental rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint obviously unfounded fundamental rights travel allowance minor civil dispute re-evaluation of facts procedural fairness

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 31. srpna 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky R. P., zastoupené Mgr. Kateřinou Hrubou, advokátkou v Praze 5, nám. 14. října 1307/2, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. 5. 2011 sp. zn. 1 T 23/2009, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla zrušení shora uvedeného usnesení, kterým jí bylo přiznáno svědečné ve výši 900,- Kč.

Stěžovatelka nesouhlasí s výši přiznaného svědečného a tvrdí, že soud jí přiznal svědečné ve složce cestovného ve výrazně nižším rozsahu, než na které má nárok. Nesouhlasí také s tím, že jí nebyla přiznána náhrada ušlé mzdy. Podle stěžovatelky byla vydáním tohoto usnesení porušena její základní práva dle čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Napadeným usnesením měly být též porušeny základní ústavněprávní zásady založené čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny a čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy ČR. Vzhledem k tomu, že proti napadenému usnesení o svědečném stěžovatelka nemá k dispozici žádný jiný opravný prostředek, podává proti němu ústavní stížnost.

Po přezkoumání napadeného usnesení dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Přestože stěžovatelka argumentuje porušením svých základních práv, podstatou ústavní stížnosti je jen její polemika se skutkovými a právními závěry obvodního soudu. Stěžovatelka sice v ústavní stížnosti uvádí porušení pravidel spravedlivého procesu, avšak tato porušení nedokládá relevantními ústavněprávními argumenty. Ve skutečnosti pouze polemizuje se způsobem, jakým obvodní soud prováděl dokazování a aplikoval příslušná zákonná ustanovení ve věci přiznání svědečného. Její tvrzení zůstávají zcela v rovině podústavního práva (otázka potvrzení ušlého výdělku, zvolený způsob dopravního prostředku k hlavnímu líčení či volba "vzdálenostně delší, ale rychlejší trasy" apod.). Stěžovatelka tak staví Ústavní soud do postavení další přezkumné instance v řízení před obecnými soudy. Skutečnost, že proti rozhodnutí obvodního soudu není přípustný další opravný prostředek, neznamená, že roli další přezkumné instance převezme bez dalšího Ústavní soud.

Tvrzení stěžovatelky o tom, že postup soudu byl v extrémním rozporu se zákonem, neodpovídá skutečnosti, což vyplývá z obsahu napadeného usnesení. Při svém rozhodování obvodní soud vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu a vyvodil právní závěry, které náležitě a srozumitelně odůvodnil. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal pochybení obvodního soudu, která by představovala porušení některého ze základních práv stěžovatelky, není v jeho kompetenci, aby přehodnocoval závěry obvodního soudu o výši přiznaného svědečného. Ústavní soud konstantně ve své judikatuře zdůrazňuje, že pokud se stěžovatelka neztotožňuje se závěry obecného soudu, nezakládá to automaticky odůvodněnost ústavní stížnosti.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

K tomu lze jen doplnit, že se jedná o tzv. bagatelní věc, která zpravidla pro svůj význam není schopna dosáhnout úrovně porušení základních práv a svobod. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi (viz např. usnesení

sp. zn. III. ÚS 602/05

,

III. ÚS 748/07

,

I. ÚS 931/08

,

IV. ÚS 697/09

a další) dal, v této souvislosti, již opakovaně najevo, že v takových případech (s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí) je úspěšnost ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Jak je již výše uvedeno, taková pochybení, která by odůvodnila jeho zásah, Ústavní soud ve zkoumané věci v žádném případě neshledal.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu