Constitutional Court dismisses appeal claiming unequal treatment in custody proceedings due to prison status.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by a prisoner against lower court decisions denying his legal representation. The appellant argued that his imprisonment violated his right to a fair trial and equality before the law, while the lower courts cited his lack of factual capacity to represent himself due to incarceration. The court ruled that the lower courts provided sufficient reasoning and did not commit a clear, unjustified deviation from established legal standards, thus finding no constitutional violation.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 et seq. of the Act on the Constitutional Court; The Constitutional Court reviews only constitutional compliance, not substantive errors, and dismisses complaints where lower courts' decisions are reasonably justified without clear deviation from legal standards.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Jana Musila a Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. L., zastoupeného JUDr. Kateřinou Filovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, U Imperiálu 10, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2011, č. j. 23 Co 186/2011-253, a usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 4. 3. 2011, č. j. 0 P 240/84-238, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená usnesení obecných soudů, jelikož je přesvědčen, že jimi byl porušen princip rovnosti dle čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"), jakož i jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 téhož předpisu a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením soud prvního stupně v řízení o navrácení způsobilosti k právním úkonům nepřipustil zastoupení M. S. stěžovatelem (výrok I) a opatrovníkem pro toto řízení jí ustanovil advokáta JUDr. A. J. (výrok II). Soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že se stěžovatel nachází ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, a tato okolnost jej zbavuje faktické způsobilosti řádnému zastupování.
K odvolání stěžovatele odvolací soud též ústavní stížností napadeným usnesením rozhodnutí soudu potvrdil.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že se soudy nezabývaly otázkou, zda jeho výkon trestu odnětí svobody je "dlouhodobou záležitostí" a zda je on (či jiná osoba) "schopna eskortu hradit". Odvolací soud též nepřihlédl k tvrzení M. S., že soudem ustanovenému opatrovníku nedůvěřuje a trvá na zvoleném zástupci.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Jestliže stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu, vydanému v občanskoprávním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněné práva nebo svobody jeho účastníka.
V nyní posuzované věci jde o to, zda obecné soudy neaplikovaly kritické ustanovení § 27 odst. 2 (§ 187 odst. 1) o. s. ř. způsobem, jenž by byl v rozporu s právem stěžovatele na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny, tj. byl-li by výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení z respektovaných judikatorních a doktrinálních standardů, jemuž chybí smysluplné odůvodnění (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), resp. je v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti (srov. nález Ústavního soudu
sp. zn. III. ÚS 269/99
). Ústavněprávním požadavkem též je, aby rozhodnutí obecných soudů bylo řádně, logicky a srozumitelně odůvodněno.
Tyto podmínky pro zásah Ústavního soudu splněny nejsou. Oba soudy v odůvodnění svých rozhodnutí vysvětlily, z jakých důvodů zastoupení účastnice řízení stěžovatelem nepřipustily, a ty ústavněprávně relevantní exces (svévoli) ve výše vyloženém smyslu nepředstavují zjevně.
Není tudíž opory pro úsudek, že by ústavně zaručená práva stěžovatele byla dotčena; být zástupcem ostatně není právem, jež by (samo o sobě) nalézalo ústavněprávní ochrany.
Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2011
Jiří Mucha
předseda senátu