Constitutional complaint dismissed for failure to comply with mandatory lawyer representation requirement under Czech law.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint without a hearing. The applicant repeatedly filed complaints without legal counsel, violating the statutory mandate for mandatory representation. The court ruled that prior warnings in previous proceedings were sufficient to establish the applicant's knowledge of this requirement.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 30 para. 1; § 43 para. 1 lit. a) and d); A party failing to comply with the mandatory requirement of legal representation in proceedings before the Constitutional Court shall have their complaint dismissed.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm o stížnosti stěžovatele P. Č., proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 Ads 53/11, 6 Ads 57/11, 6 Ads 62/11 a 6 Ads 65/11, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 10. 8. 2011 doručen návrh P. Č. (dále jen "stěžovatel") na zrušení shora označených rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Dříve než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není.
Stěžovatel nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, který ukládá fyzickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Z provedeného lustra Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel podal, od roku 2007, k Ústavnímu soudu na čtyřicet ústavních stížností, z nichž nejméně 18 bylo odmítnuto pro neodstranění vad, protože nebyl v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Stěžovatel byl tedy opakovaně o nutnosti být zastoupen advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučován a je zcela nadbytečné vypisovat zde případy, ve kterých k tomu došlo, protože o nich stěžovatel dobře ví.
V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v jeho případech předchozích. Lze totiž předpokládat, že takto dříve poskytnuté informace byly způsobilé v paměti stěžovatele zanechat poznání, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem. Za této situace by bylo další poučování stěžovatele o stejných povinnostech jen neefektivním a formalistickým konáním.
Proto soudce zpravodaj, za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) a písm. d) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, návrh stěžovatele odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. srpna 2011
František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu