Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2110/11 ECLI:CZ:US:2011:4.US.2110.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal as lower courts did not violate constitutional rights regarding legal aid and fees.

Numero d'incarto IV.ÚS 2110/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against lower court decisions denying legal representation and fee waivers. The applicant argued that the courts violated his rights to legal aid and a fair trial, claiming he met the necessary conditions for relief. The Court ruled that the lower courts properly exercised their independent judgment without exceeding constitutional limits, finding no grounds for intervention.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Zákon o Ústavním soudu; Ústava České republiky: The Constitutional Court generally does not intervene in the decisions of ordinary courts unless they violate constitutionally guaranteed fundamental rights or freedoms.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint legal aid rights court fees waiver independent judiciary ordinary court review

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
Article 36(1) of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 37(2) of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 81 of the Constitution of the Czech Republic
Article 91 of the Constitution of the Czech Republic
Article 83 of the Constitution of the Czech Republic
Article 87(1)(d) of the Constitution of the Czech Republic
Section 43(2)(a) of the Law on the Constitutional Court
Za tohoto stavu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst.
Section 43(3) of the Law on the Constitutional Court
Za tohoto stavu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst.
Section 30(1) of the Code of Civil Procedure
Section 138 of the Code of Civil Procedure

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného Mgr. Jiřím Zájedou, advokátem se sídlem Litoměřice, Dlouhá 16, proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 8. prosince 2010 č. j. 13 Nc 308/2010-7 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. března 2011 č. j. 10 Co 5/2011-14, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 19. července 2011, se stěžovatel podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Stěžovatel je přesvědčen, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 13 Nc 308/2010 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žádostí ze dne 5. října 2010 domáhal přidělení právního zástupce a osvobození od placení soudních poplatků v souvislosti s žalobou, kterou podává proti Policii České republiky v Roudnici nad Labem a Státnímu zastupitelství Litoměřice. Protože podání stěžovatele neobsahovalo příslušné náležitosti, okresní soud vyzval stěžovatele k doplnění chybějících náležitostí. Stěžovatel v doplňujícím podání k označení věci uvedl, že se jedná o liniovou stavbu, kterou řešili žalovaní, ale v průběhu sporu došel k závěru, že ho uvedli v omyl, neboť věc řešili bez dokumentace liniové stavby, která se týkala výkopu domu Lounky č. 107. Okresní soud usnesením ze dne 8. prosince 2010 č. j. 13 Nc 308/2010-7 stěžovateli osvobození od soudních poplatků nepřiznal a právního zástupce mu neustanovil. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 22. března 2011 č. j. 10 Co 5/2011-14 rozhodnutí soudu prvního stupně jako správné potvrdil.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že postupem soudů došlo k porušení jeho práva domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a práva na právní pomoc. Stěžovatel má za to, že podmínky přiznání osvobození od soudních poplatků i k přidělení právního zástupce splňoval.

Ústavní soud opakovaně judikuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů [čl. 81 a čl. 91 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a tudíž není ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].

K obsahu ústavní stížnosti lze uvést, že stěžovatel toliko polemizuje se závěry, ke kterým dospěly ve věci rozhodující soudy. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o tom, že okresní soud nemohl pro absenci tvrzení posoudit, zda v posuzované věci nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva stěžovatele, a proto nemohl ani vyhovět žádosti stěžovatele na poplatkové osvobození a ustanovení zástupce (§ 30 odst. 1 a § 138 o. s. ř.).

Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že ve věci rozhodující soudy se celou věcí podrobně zabývaly a svá rozhodnutí náležitě odůvodnily. V napadených rozhodnutích nelze spatřovat svévoli či nerespektování obecných principů soudního uvážení, ani extrémní rozpor mezi skutkovým zjištěním a právními závěry. Ústavní soud tedy neshledal žádné pochybení ze strany obecných soudů, které by dosahovalo ústavně právní roviny, a proto postačí na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí odkázat.

Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci rozhodujícími soudy jsou výrazem jejich nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení tvrzených základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Za tohoto stavu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 22. srpna 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu