Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 1956/11 ECLI:CZ:US:2011:4.US.1956.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding police file access denial as clearly unfounded.

Numero d'incarto IV.ÚS 1956/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by the applicant against lower court rulings denying compensation for alleged non-property damage. The applicant claimed violations of fundamental rights due to police refusal to allow access to criminal case files, arguing for equal treatment and fair trial rights. The court dismissed the complaint because the applicant's arguments merely repeated those made during the ordinary proceedings without providing new grounds to question the legality of the lower courts' decisions.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court will not examine constitutional complaints that merely repeat arguments from ordinary proceedings or lack new reasons to doubt the constitutional conformity of the contested decisions.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal repetition of arguments ordinary proceedings review police file access fundamental rights protection clearly unfounded fair trial rights

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
čl. 1 Listiny základních práv a svobod
182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl.
čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
čl. 1 a čl. 5 Ústavy České republiky
6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 a čl. 5 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
července 2011, se stěžovatel domáhal podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho základní práva zaručená čl.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele J. N., zastoupeného JUDr. Květuší Blaškovičovou, advokátkou na adrese Plzeň, Pod Vinicemi 2, proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. října 2008 č. j. 11 C 324/2008-37, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. února 2009 č. j. 10 Co 10/2009-58 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. dubna 2011 č. j. 30 Cdo 2935/2009-79, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 4. července 2011, se stěžovatel domáhal podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 a čl. 5 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").

Z předložené ústavní stížnosti a přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou podanou dne 18. srpna 2008 u Okresního soudu Plzeň-město domáhal po žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti (dále jen "žalovaná") zaplacení částky 1 000 000 000,- Kč z důvodu stěžovatelem tvrzeného nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v neumožnění seznámení stěžovatele jako obviněného se spisem Policie ČR ČVS:MVPM-1212/40-01-Kk podle § 92 trestního řádu dne 17. května 2002. Soud prvního stupně žalobu zamítl z důvodu promlčení případného nároku. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. Nejvyšší soud pak stěžovatelem podané dovolání odmítl pro jeho nepřípustnost.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že se cítí být diskriminován represivním jednáním Policie ČR a s rozhodnutím ve věci rozhodujících soudů nesouhlasí, neboť soudy dle jeho názoru porušily jeho právo na rovné zacházení a spravedlivé řízení.

Ústavní soud po přezkoumání napadených rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a po zvážení všech okolností případu konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře zdůrazňuje (srov. usnesení ze dne 31. srpna 2010

sp. zn. Pl. ÚS 35/10

, odst. 49, in http://nalus.usoud.cz), že s jeho ústavní rolí se neslučuje, aby ve vztahu k jiným státním orgánům vystupoval v postavení jakési "superrevizní" nebo snad dokonce kontrolní instance. Jeho posláním též není, aby podával výklad "obyčejných" (podústavních) právních norem. Výlučná role, jež Ústavnímu soudu přísluší, je být "soudním orgánem ochrany ústavnosti" (čl. 83 Ústavy).

Stěžovatel v ústavní stížnosti sice tvrdí porušení svých základních práv zaručených Listinou, Úmluvou a Ústavou, podstatou ústavní stížnosti je ovšem opakování námitek uplatněných stěžovatelem v průběhu soudního řízení a polemika stěžovatele s odůvodněním napadených rozhodnutí. Argumenty, které stěžovatel v ústavní stížnosti uplatnil, nevedou k závěru, že by došlo k zásahu do práv, jichž se dovolával, neboť Ústavní soud žádný důvod, pro který by mohla vzniknout pochybnost o ústavní konformitě postupu ve věci rozhodujících soudů při vydání jejich rozhodnutí, neshledal. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že ve věci rozhodující soudy se celou věcí náležitě zabývaly, svá rozhodnutí řádně odůvodnily a uvedly, jaké okolnosti je k jejich rozhodnutím vedly. Ústavní soud proto neshledává důvod odůvodnění napadených rozhodnutí znovu podrobně opakovat a zcela na ně odkazuje.

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 22. srpna 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu