Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 2493/10 ECLI:CZ:US:2011:1.US.2493.10.3 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses protest against prosecutor salary reduction as plainly unfounded following Plenary ruling.

Numero d'incarto I.ÚS 2493/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaints filed by two prosecutors against a district court judgment reducing their salaries. The applicants argued that the statutory reduction violated their constitutional rights to fair remuneration and independence, but the court noted the matter had already been fully adjudicated by the Plenum. Consequently, the court ruled the complaints plainly unfounded because the legal issue was already settled by a prior Plenary decision.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 63 zákona o Ústavním soudu; If a Plenary decision has already ruled on the constitutionality of a provision, subsequent individual complaints on the same issue are dismissed as plainly unfounded.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal plainly unfounded standard Plenary decision binding prosecutor salary reduction procedural economy principle

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
§ 63 zákona o Ústavním soudu
§ 78 zákona o Ústavním soudu
20 C 18/2010, bylo ve smyslu § 78 zákona o Ústavním soudu přerušeno a návrh na zrušení ustanovení § 3 odst.
§ 35 odst. 2 za středníkem zákona o Ústavním soudu
(tedy stěžovatelů) jako vedlejších účastníků řízení (§ 35 odst. 2 za středníkem zákona o Ústavním soudu) tak, že návrh na zrušení ustanovení § 3 odst.
§ 202 odst. 2 o. s. ř.
Okresní soud v Hradci Králové ústavní stížností napadeným rozsudkem jejich žalobu zamítl a jelikož proti tomuto rozsudku není ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř. přípustné odvolání, obrátili se s danou věcí přímo na Ústavní soud.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatelů Mgr. F. J. a Mgr. P. N., obou zastoupených Pavlem Uhlem, advokátem, se sídlem v Praze 5 - Smíchov, Kořenského 15, proti výrokům I. a II. rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. června 2010, sp. zn. 20 C 18/2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Stěžovatel Mgr. F. J. podal dne 25. 8. 2010 ústavní stížnost proti výroku I. rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. června 2010, sp. zn. 20 C 18/2010, vedenou u Ústavního soudu pod

sp. zn. I. ÚS 2493/10

. Stěžovatel Mgr. P. N. podal téhož dne ústavní stížnost proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. června 2010, sp. zn. 20 C 18/2010, která byla vedena u Ústavního soudu pod

sp. zn. III. ÚS 2498/10

.

Stěžovatelé, zastoupení i stejným advokátem, navrhli spolu s těmito ústavními stížnostmi i zrušení ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů.

Oba stěžovatelé jsou státními zástupci, kteří se v řízení před obecným soudem domáhali vyplacení částky 1.615,- Kč, o kterou jim prý byl aplikací shora uvedeného ustanovení zákona č. 143/1992 Sb., snížen plat na úroveň 96 % dosavadního platu. Okresní soud v Hradci Králové ústavní stížností napadeným rozsudkem jejich žalobu zamítl a jelikož proti tomuto rozsudku není ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř. přípustné odvolání, obrátili se s danou věcí přímo na Ústavní soud.

Vzhledem k tomu, že uvedené ústavní stížnosti směřovaly proti stejnému rozsudku obecného soudu, věcně se týkaly i shodné otázky, namítaly porušení týchž ústavně chráněných práv a navrhovaly i zrušení stejného ustanovení právního předpisu, byly v zájmu hospodárnosti řízení a v souladu s § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a § 112 odst. 1 občanského soudního řádu spojeny usnesením Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2010

sp. zn. I. ÚS 2493/10

ke společnému řízení a rozhodnutí.

II. Řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů proti výrokům I. a II. rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. června 2010, sp. zn. 20 C 18/2010, bylo ve smyslu § 78 zákona o Ústavním soudu přerušeno a návrh na zrušení ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, byl postoupen plénu Ústavního soudu k rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy.

III. Plénum Ústavního soudu rozhodlo dne 28. 6. 2011 ve věci vedené pod

sp. zn. Pl. ÚS 17/10

o návrhu Obvodního soudu pro Prahu 5 na zrušení ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení, a Mgr. F. J. a Mgr. P. N. (tedy stěžovatelů) jako vedlejších účastníků řízení (§ 35 odst. 2 za středníkem zákona o Ústavním soudu) tak, že návrh na zrušení ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, se zamítá a ve zbytku se návrh odmítá.

IV. Po vydání uvedeného plenárního nálezu pokračoval Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti stěžovatelů a dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Stěžovatelé uvedli, že vykonávají veřejnou funkci státního zástupce, za což pobírali plat, jehož výpočet byl shora citovaným zákonem, napadeným v řízení Pl. ÚS 17/10, podle jejich názoru protiprávně snížen. Stěžovatelé považovali snížení platu za právně nepřijatelné a měli za to, že správně by jim plat měl být vyplacen ve výši, která by byla určena zákonem o platu státních zástupců bez ohledu na aplikaci nového ust. § 3 odst. 9 zákona o platu státních zástupců, protože vložené ustanovení § 3 odst. 9 zákona o platu státních zástupců považovali za protiústavní.

Okresní soud v Hradci Králové jako věcně a místně příslušný soud žalobu projednal a rozhodl, že žaloba se zamítá. Ve vztahu ke stěžovateli F. J. tak učinil výrokem pod bodem I., ve vztahu ke stěžovateli P. N. výrokem pod bodem II. předmětného rozsudku. V odůvodnění svého rozsudku soud sice mj. uvedl, že se ztotožňuje s pohledem stěžovatelů na otázku snížení platů ústavních činitelů a že požadavek nezávislosti, jenž má odraz v platové nezávislosti, se podle jeho názoru vztahuje i na státní zástupce, ale protože soud je vázán zákonem, musel (prý) žalobu zamítnout.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti obsáhle argumentují ve prospěch svého právního názoru, podle kterého bylo snížení jejich platu, provedené citovaným zákonem, neústavní. Jejich argumentace je co do obsahu podobná až shodná s argumentací, se kterou se již Ústavní soud vypořádal v řízení, vedeném pod

sp. zn. Pl. ÚS 17/10

, ve kterém oba stěžovatelé vystupovali jako vedlejší účastníci a měli tedy rovněž možnost uplatnit veškeré své výhrady vůči inkriminovanému právnímu předpisu; právní závěry, o něž Ústavní soud v tomto řízení opřel svůj verdikt, jsou jim rovněž známé. Bylo by tedy nadbytečné znovu podrobně opakovat všechny důvody, pro které Ústavní soud neshledal uvedené zákonné ustanovení protiústavním a postačí na rozsáhlé odůvodnění nálezu Ústavního soudu odkázat.

Ústavní soud nezjistil v napadeném rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. června 2010, sp. zn. 20 C 18/2010, jenž zamítl žalobu stěžovatelů, žádné pochybení a s odkazem na shora uvedený nález pléna, jímž nebylo napadené snížení platu státních zástupců shledáno protiústavním, ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. srpna 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně senátu