Constitutional Court dismisses constitutional complaint for small monetary claim under 10,000 CZK as inadmissible.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a lawyer against a decision denying him legal fees totaling 5,491 CZK. The applicant argued this violated his fundamental rights under the ECHR, but the Court applied the 'bagatelní věc' (trivial matter) doctrine established in prior rulings. Since the disputed amount fell below the 10,000 CZK threshold, the Court deemed the complaint inadmissible as it lacked the potential to protect fundamental rights.
Regesto Legislator
Generato dall'IAZákon o Ústavním soudu; čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod: Ústavní stížnost je neoprávněná, pokud se týká bagatelní částky nepřevyšující 10 000 Kč a nespokojenost s ní není založena na zjevném zásahu do základních práv.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 18. srpna 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. A. N., zastoupeného Mgr. Tomášem Krásným, advokátem, se sídlem Čs. Legií 5, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Městského ředitelství policie Ostrava, územního odboru SKPV, 4. oddělení obecné kriminality č.j. KRPT-43575-92/TČ-2010-070774-0438 ze dne 14. 3. 2011, usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 4. 4. 2011 sp. zn. 3 TZ 569/2010, usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 4. 4. 2011 č. j. 3 ZT 569/2010-50 a usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 14. 6. 2011 č. j. 2 KZT 368/2011-6, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Od ůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, splňující i další formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jeho základního práva garantovaného v čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Konečným usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě byla na stěžovateli jako ustanovenému obhájci přiznána odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 11 135 Kč a zbývající částka ve výši 5 491 Kč nebyla přiznána.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Již ve své dřívější rozhodovací praxi dal Ústavní soud najevo, že v případech tzv. bagatelních věcí, tj. žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšujících částku 2 000 Kč (§ 202 odst. 2 o. s. ř., ve znění do 30. 6. 2009), je ústavní stížnost v podstatě vyloučena s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu přivozujících zřetelný zásah do základních práv stěžovatele (srov. např. usnesení
sp. zn. III. ÚS 405/04
, in Sb.n.u., sv. 34, usn. 43, str. 421). V usnesení ze dne 7. 10. 2009
sp. zn. II. ÚS 2538/09
vyslovil Ústavní soud s ohledem na účinnost zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, závěr o nutnosti reflektovat zvýšení hranice tzv. bagatelních věcí (novelizováno ust. § 202 odst. 2 o. s. ř., kdy horní hranice tzv. bagatelních věcí byla zákonodárcem zvýšena na 10 000 Kč) při posuzování oprávněnosti stěžovatele k podání ústavní stížnosti. V tomto usnesení Ústavní soud dovodil, že bagatelní částky - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod. Jelikož tak nemohlo dojít k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele, je ten osobou zjevně neoprávněnou k podání ústavní stížnosti, a to bez ohledu na dobu podání žaloby, vzniku škody či rozhodování obecného soudu, neboť schopnost porušit základní práva a svobody je třeba posuzovat materiálně v kontextu aktuálních sociálních a ekonomických poměrů ve společnosti (tedy v okamžiku rozhodování Ústavního soudu). Jak uvedl Ústavní soud, nelze takový výklad chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice (blíže viz usnesení ze dne 7. 10. 2009
sp. zn. II. ÚS 2538/09
). V případě těchto bagatelních částek nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který Ústavnímu soudu umožní efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm stěžovatelům, jejichž základní práva byla skutečně porušena. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž se řeší zásadní porušení základních práv a svobod. Bagatelní částky totiž - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod, přičemž je třeba dodat, že částka 10 000 Kč není absolutní a jedinou hranicí pro posouzení oprávněnosti stěžovatele k podání ústavní stížnosti, tu je třeba vždy individuálně posuzovat v kontextu intenzity zásahu do základních práv stěžovatele, resp. druhu a intenzity pochybení soudu, jehož rozhodnutí je zpochybňováno.
V nyní projednávané věci směřuje ústavní stížnost stěžovatele de facto proti výroku o nepřiznání odměny a náhrady hotových výdajů v celkové výši 5 491 Kč. Dospěl-li Ústavní soud ve shora uvedené věci k závěru o neoprávněnosti stěžovatele k podání ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutí ve věcech, kde výše uplatněného nároku nepřevyšuje částku 10 000 Kč, je třeba argumentem a maiori ad minus dospět k tomu, že stejně tak je neoprávněným stěžovatel, který napadá rozhodnutí nepřiznání odměny a náhrady hotových výdajů v rozsahu nepřevyšujícím totožnou částku (totožně viz např. usnesení
sp. zn. I. ÚS 2552/09
ze dne 13. 10. 2009), přičemž napadené rozhodnutí nevykazuje zřejmé prvky svévole. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud skrze soudce zpravodaje mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou [ust. § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu], neboť podaný návrh nesměřoval k ochraně základních práv stěžovatele.
Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. srpna 2011
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj