Constitutional Court rejects disqualification claim based on judges' prior opinions on lawyer fees in another case.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by JUDr. I. P. against the disqualification of three judges from a specific case. The applicant argued that the judges were biased because they previously expressed opinions on the constitutionality of lawyer fee regulations in a different proceeding. The court held that judges' performance of their duties in other cases, including expressing legal views, does not create a conflict of interest under the relevant statute. Consequently, the court ruled that the judges were not disqualified and the complaint was inadmissible.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu: A judge is not disqualified from hearing a case merely because they have previously expressed legal opinions or performed duties in other proceedings, as this constitutes the normal exercise of judicial office and does not raise doubts about impartiality.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 11. srpna 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. I. P., zastoupeného JUDr. Danem Dvořáčkem, advokátem v Praze 1, Opletalova 1284/37, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2011 č. j. 5 Ao 1/2011-22, o vyloučení soudců Vlasty Formánkové, Miloslava Výborného a Michaely Židlické z projednání a rozhodování věci, takto:
Soudci Vlasta Formánková, Miloslav Výborný a Michaela Židlická nejsou vyloučeni z projednání a rozhodování o ústavní stížnosti vedené pod
sp. zn. IV. ÚS 1267/11
.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byl ve shora uvedené věci dne 30. 5. 2011 doručen dopis, v němž stěžovatel prohlásil, že odmítá soudce Vlastu Formánkovou, Miloslava Výborného a Michaelu Židlickou, členy IV. senátu Ústavního soudu, protože je považuje za podjaté. Tuto svou námitku podjatosti odůvodnil tím, že uvedení soudci rozhodovali ve věci vedené u Ústavního soudu pod
sp. zn. IV. ÚS 2457/09
a usnesením ze dne 6. 1. 2010 - dle stěžovatelova názoru v souladu se zákonem - odmítli návrh jiného stěžovatele. Ačkoliv přitom předmětem přezkumu bylo pouze splnění formálních podmínek přípustnosti návrhu, uvedení soudci vyjádřili svůj názor na advokátní taláry, resp. na ustanovení § 17a zákona o advokacii. Dle stěžovatele, který poukazuje na názor Vojtěcha Šimíčka v článku "Nepatřičné obiter dictum o talárech advokátů", jenž byl uveřejněn na blogových stránkách Jiné právo, může být rozhodnutí v jeho věci ovlivněno subjektivními názory jednotlivých soudců na užívání talárů. K tomu stěžovatel dodal, že Česká advokátní komora (ČAK) zcela účelově využila zmíněné úvahy a tvrdila, že Ústavní soud nepovažuje ustanovení § 17a zákona o advokacii za protiústavní. Ve snaze obhájit svoji pozici ve věci talárů pak ČAK, resp. její předseda zveřejnil v Bulletinu advokacie č. 4/2011 úvodník, v němž konstatuje, že "nezbude představenstvu než připravit a provést příslušná zákonná i organizační opatření". Toto vyjádření prý není náhodné, protože předseda ČAK se dne 6. 4. 2011 dostavil na jednání Ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny a navrhl, aby byl § 17a zákona o advokacii doplněn o třetí odstavec, tento návrh pak oficiálně předložil jeden poslanec a toto ustanovení bylo posléze schváleno. Uvedená "legislativní činnost" ČAK ve spojení s názorem vysloveným v citovaném usnesení Ústavního soudu má dle stěžovatele vést k vyloučení jmenovaných soudců z projednání a rozhodování jeho věci.
Podle § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Dle § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je soudce též vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu.
Soudkyně Vlasta Formánková a Michaela Židlická ve svém vyjádření ke shora uvedenému podání shodně uvedly, že se podjaté být necítí a že skutečnost, že v rámci své předchozí rozhodovací činnosti IV. senát vyjádřil právní názor na ústavní konformitu § 17a zákona o advokacii, u jeho členů "poměr k věci" ve smyslu § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nezakládá.
Soudce Miloslav Výborný ve svém vyjádření rovněž uvedl, že se podjatý být necítí, přičemž dodal, že nemá k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům a ani k zástupci stěžovatele žádný poměr, pro který by bylo možno mít pochybnosti o jeho nepodjatosti.
Jak patrno z výše uvedeného, stěžovatel své odmítnutí soudců Vlasty Formánkové, Miloslava Výborného a Michaely Židlické zdůvodňuje jejich údajně vadným postupem ve věci
sp. zn. IV. ÚS 2457/09
, spočívajícím v tom, že se v odůvodnění usnesení ze dne 6. 1. 2010 nad rámec rozhodovacích důvodů vyjádřili k otázce užívání talárů advokáty, případně (také) tím, že byl jejich postoj k této záležitosti kladný. Dle názoru Ústavního soudu však rozhodování ústavního soudce v jiných věcech vedených před Ústavním soudem, včetně prezentace jeho názorů v odůvodnění vydaných rozhodnutí, je projevem samotného výkonu ústavního soudnictví, a tudíž okolnosti spočívající v této činnosti důvodem pro vyloučení soudce z projednání a rozhodování věci být nemohou (viz § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a contrario, srov. také § 14 odst. 4 občanského soudního řádu; k výjimkám viz Filip, J., Holländer, P., Šimíček, V.: Zákon o Ústavním soudu, komentář, 2. vydání, C. H. Beck, 2007, s. 178, bod. 18, a dále Wagnerová, E., Dostál, M., Langášek, T., Pospíšil, I., Zákon o Ústavním soudu s komentářem, ASPI, 2007, s. 123, bod 7). Možno v této souvislosti dodat, že III. senát, rozhodující podle § 38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, vůbec není oprávněn přezkoumávat procesní postup IV. senátu a jím vydaná rozhodnutí, a tudíž tvrzení o údajném pochybení, na němž je námitka podjatosti postavena, nelze pokládat za relevantní. Nesouhlasí-li (snad) stěžovatel s názory soudců, které byly vysloveny ve shora zmíněném usnesení, ani tato skutečnost důvodem pro vyloučení soudců nemůže být, protože není možné (a bylo by to v rozporu s právem na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), aby si tímto způsobem některý z účastníků řízení "vybíral" soudce podle toho, zda mu vyhovují jeho právní názory v předchozích rozhodnutích vyslovené [ostatně ani dřívější veřejná prezentace právního názoru soudce k odborné otázce by dostatečným důvodem pro vyloučení soudce být neměla (srov. Wagnerová, E., Dostál, M., Langášek, T., Pospíšil, I., Zákon o Ústavním soudu s komentářem, ASPI, 2007, s. 122, bod 5)]. Jde-li o argumentaci postupem ČAK či jejího předsedy, Ústavní soud ani ji neshledal relevantní, neboť z uváděných skutečností žádný poměr soudců ve smyslu § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu neplyne.
S ohledem na to, že žádné okolnosti, naplňující podmínky shora citovaných ustanovení zákona o Ústavním soudu, nebyly shledány, III. senát Ústavního soudu rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. srpna 2011
Jiří Mucha v. r.
předseda senátu Ústavního soudu