Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 1612/11 ECLI:CZ:US:2011:3.US.1612.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for lack of relevant constitutional arguments and formal representation requirements.

Numero d'incarto III.ÚS 1612/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against a Supreme Administrative Court decision. The applicant alleged procedural flaws and vague review but failed to provide relevant constitutional legal arguments, submitting the document personally despite being represented by a lawyer. The court ruled that the complaint was clearly unfounded because it lacked the necessary constitutional reasoning and formal compliance with representation standards.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 34, § 63, § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint must be supported by relevant constitutional arguments and formally comply with statutory requirements; otherwise, it is deemed clearly unfounded and dismissed.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal lack of constitutional arguments formal representation requirements unfounded constitutional review Czech Constitutional Court

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 34 in conjunction with § 63 of the Act on the Constitutional Court
§ 43 paragraph 2 letter a) of the Act on the Constitutional Court

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 11. srpna 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., zastoupeného JUDr. Petrem Hubeným, advokátem v Praze 7, pplk. Sochora 4, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2011 č. j. 6 Ads 124/2010-35, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ve svém podání stěžovatel požaduje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kterým byla zamítnuta jeho kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2010 č. j. 8 A 67/2010-12, jímž byla zamítnuta jeho žádost o osvobození od soudních poplatků v rámci řízení proti rozhodnutí České advokátní komory před tímto soudem. Stěžovatel vytýká napadenému rozsudku vcelku 26 právních vad (včetně označení "rozsudek") a dospívá k názoru, že postupem a rozsudkem došlo jednak ke zmaření jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků, jednak to vedlo k nespravedlivému a vágnímu přezkumu jeho rozhodnutí u Nejvyššího správního soudu, který se s jeho námitkami nejen nevypořádal, ale navíc je zkomolil. Stěžovatel dále polemizuje s podle něj "společensky nebezpečnou doktrínou institutu individuálního osvobození" a navrhuje, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zrušil.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. S jednotlivými námitkami stěžovatele se vypořádal důkladně Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku a své závěry velmi obsáhle odůvodnil. Námitky směřující proti samotnému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou polemikou, která však nepostihuje jádro problému z hlediska poslání řízení před Ústavním soudem, který není další soudní instancí, která by mohla v řízení pokračovat, neboť úkolem Ústavního soudu je přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska zásahu do ústavně zaručených práv. Podstatné přitom je, že vlastní ústavní stížnost - ačkoli je podána advokátem - postrádá relevantní ústavněprávní argumentaci, nehledě na způsob, jakým je podána. Je to totiž evidentní, že byla vyhotovena samotným stěžovatelem, který si pouze opatřil razítko a podpis právního zástupce, který byl - jak musí Ústavní soud s politováním konstatovat - ochoten takovéto podání parafovat a opatřit razítkem. V takovém případě ovšem s tím důsledkem, že Ústavní soud nepovažuje za možné dále pokračovat ve vyjasňování toho, co vlastně z hlediska ústavně zaručených práv stěžovatel rozsudku Nejvyššího správního soudu vytýká. Podle § 34 ve spojení s § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být totiž z podání nejen patrné, čeho se stěžovatel domáhá, nýbrž i z jakých ústavně relevantních důvodů tak činí. Aby tomu tak bylo, vyžaduje se, aby fyzické a právnické osoby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem, který se na něj jejich jménem obrátí s podáním, které splňuje požadavky zákona o Ústavním soudu, stejně jako požadavky spisovné češtiny na srozumitelně formulovaný právnický text. Ústavní soud přitom k tomuto závěru dospívá s vědomím, že stěžovatel byl již vícekrát v řadě řízení o svých ústavních stížnostech na tyto požadavky výslovně upozorňován. S ohledem na skutečnost, že ústavní stížnost byla podána prostřednictvím advokáta, nepovažoval Ústavní soud za možné dále v instruování stěžovatele v této konkrétní věci pokračovat.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. srpna 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu