Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 2002/11 ECLI:CZ:US:2011:3.US.2002.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for non-exhaustion of legal remedies due to unfiled appeal.

Numero d'incarto III.ÚS 2002/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by the applicant P. M. against a first-instance court decision to suspend appeal proceedings due to unpaid fees. The applicant argued violations of fundamental rights, but the Court found that the appeal against the contested decision was a valid legal remedy available under the Code of Civil Procedure. Since the applicant failed to file this appeal before submitting the constitutional complaint, the Court determined that all statutory procedural remedies had not been exhausted, rendering the complaint inadmissible under the principle of subsidiarity.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 a násl. zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural remedies provided by law for the protection of their rights, including ordinary and extraordinary appeals.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint principle of subsidiarity procedural admissibility unfiled appeal Code of Civil Procedure legal protection hierarchy

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 a násl. zákona o Ústavním soudu
d) Ústavy České republiky]; k tomu, aby však byla způsobilá věcného projednání, je zapotřebí splnit formální i obsahové podmínky, jež jsou zakotveny především v ustanovení § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
ř., a ten přípustné odvolání nepodal, nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; tomu odpovídají i důsledky, jež předjímá výše citované ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky
§ 201 o. s. ř.
Podle § 201 o. s. ř. může účastník napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni, pokud to zákon nevylučuje.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatele P. M., proti usnesení Okresního soudu v Jeseníku ze dne 29. 4. 2011, č. j. 5 C 218/2002-469, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud pro porušení čl. 1 odst. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 3, 4 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod zrušil v záhlaví označené usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku.

Ústavní stížnost představuje procesní prostředek určený k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky]; k tomu, aby však byla způsobilá věcného projednání, je zapotřebí splnit formální i obsahové podmínky, jež jsou zakotveny především v ustanovení § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu.

Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se ve smyslu § 72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou výše uvedenou a návrhu na obnovu řízení) a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Ústavní stížnost tudíž vychází z tzv. principu subsidiarity, tj. je nástrojem ochrany základních práv, jenž nastupuje až po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práva, uplatnitelných v systému orgánů veřejné moci, pojímaného též z hlediska jejich instanční hierarchie. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném, jak bylo výše řečeno, jen na hlediska ústavnosti.

Podle § 201 o. s. ř. může účastník napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni, pokud to zákon nevylučuje.

V posuzované věci je evidentní, že odvolání proti ústavní stížností napadenému usnesení bylo přípustné (o čemž byl stěžovatel i výslovně poučen), a je proto tím procesním prostředkem, který před podáním ústavní stížnosti v této věci "vyčerpán" být musí; to však - jak se podává z vyžádaného procesního spisu - stěžovatel neučinil.

I zde tudíž platí, že byla-li stěžovateli otevřena možnost užití procesního "opravného" prostředku podle § 201 a násl. o. s. ř., a ten přípustné odvolání nepodal, nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; tomu odpovídají i důsledky, jež předjímá výše citované ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Za těchto okolností Ústavní soud nevyvozoval žádné (stěžovateli rovněž nepříznivé) konsekvence z nedostatku povinného zastoupení při podání ústavní stížnosti, neboť ani jeho odstranění by se dovozených závěrů nemohlo objektivně jakkoliv dotknout.

Jako ústavní stížnost ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustnou ji Ústavní soud soudcem zpravodajem podle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. srpna 2011

Vladimír Kůrka

soudce zpravodaj