Constitutional Court dismisses constitutional complaint against civil court judgment on unjust enrichment case.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a construction company against civil court rulings regarding unjust enrichment. The applicant argued that lower courts incorrectly evaluated witness testimony and failed to prove the defendant's lack of unjust enrichment, violating fundamental rights. The court determined the complaint was clearly unfounded because the civil courts properly applied civil procedure rules and respected the principle of free evaluation of evidence.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court must reject a constitutional complaint as clearly unfounded if it finds no violation of fundamental rights, particularly when general courts have correctly applied the principle of free evaluation of evidence and acted in accordance with constitutional principles of a fair trial.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 2. srpna 2011 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele Stavební společnost RBK, a. s., se sídlem Praha, Bubeneč, Podbabská 81/17, zastoupeného Mgr. Narcisem Tomáškem, advokátem se sídlem v Děčíně 1, Masarykovo náměstí 20, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 2. 2011 č. j. 1 Cmo 98/2010-394 a Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 12. 2009 č. j. 19 Cm 267/2000-359, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 1 Cmo 98/2010-394, kterým bylo dne 22. 2. 2011 potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně o zamítnutí žaloby na zaplacení částky 171.071,30 Kč s příslušenstvím, když tato představovala výši bezdůvodného obohacení žalovaného. Vyslovil přesvědčení, že v řízení prokázal plnění žalovanému, ten však neuvedl odpovídající skutková tvrzení o tom, že šlo o plnění vadné, jež proto muselo být odstraněno. Soudy, dle jeho názoru, v tomto směru vycházely pouze z neurčitých tvrzení žalovaného a z výpovědi svědků T. D. a M. Č., které hodnotily nesprávně, a proto také dospěly k nesprávnému skutkovému zjištění. Poněvadž se tak jejich rozhodnutími cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 11 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, navrhl zrušení jak rozsudku soudu odvolacího, tak Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 19 Cm 267/2000-359.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a občanského soudního řádu napadený rozsudek, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele na vydání bezdůvodného obohacení, a opodstatněně jej jako věcně správný potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí vyložil obsah ustanovení § 451 a § 458 odst. 1 občanského zákoníku a v souladu se skutkovým zjištěním o stavebních pracích a stavbě mimo uzavřenou smlouvu a o jejím nutném odstranění pro vady dospěl ke stejnému závěru jako soud I. stupně, tj. ke zjištění, že na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení nedošlo. Nutno dodat, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy (čl. 81, čl. 90 zákona č. 1/1993 Sb.), proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto při ní postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (čl. 83 Ústavy ČR). Z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, zakotvená v § 132 občanského soudního řádu, a jestliže obecné soudy respektují kautely dané tímto ustanovením, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy provedené (a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval). V předmětné věci při provádění a hodnocení důkazů se soudy nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, a proto byl návrh shledán zjevně neopodstatněným.
Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. srpna 2011
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu