Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 1879/10 ECLI:CZ:US:2011:1.US.1879.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses lawyer's fee claim for mere appointment without actual client consultation. The court rules that statutory fees require substantive work, not just formal designation.

Numero d'incarto I.ÚS 1879/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by a lawyer against a regional court's refusal to award him fees for legal representation. The lower courts determined that the lawyer failed to perform any substantive legal services because he never met the client, and the client was subsequently represented by a different attorney. The court held that the statutory fee for appointment only applies if the lawyer actually performs the first consultation and preparation, which was absent in this case.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb.; The constitutional court established that a lawyer's fee for appointment is contingent upon the actual performance of the first consultation with the client, and mere formal designation without substantive engagement does not constitute a legal service.

Parole chiave

Generato dall'IA
legal representation fees advocate tariff provisions client consultation requirement substantive legal services constitutional complaint dismissal lawyer appointment fees legal service definition

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
§ 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb.
28 Listiny základních práv a svobod, neboť mu - coby ustanovenému zástupci - nebyla přiznána odměna, přestože vykonal úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen "advokátní tarif").

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
Vrchní soud v Olomouci, sp. zn. 4 To 164/2000
Nejvyšší správní soud, sp. zn. 1 As 41/2006-75

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. J. Z., zastoupeného JUDr. Josefem Prachovským, advokátem se sídlem v Třinci - Starém Městě, 1. máje 398, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 5. 2010, čj. 8 Co 197/2010-409, za účasti Krajského soudu v Ostravě, takto

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel brojí ústavní stížností proti v záhlaví označenému usnesení krajského soudu, jemuž vytýká porušení čl. 28 Listiny základních práv a svobod, neboť mu - coby ustanovenému zástupci - nebyla přiznána odměna, přestože vykonal úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen "advokátní tarif").

Z procesního spisu Ústavní soud zjistil následující skutečnosti:

Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 25. 7. 2007, čj. 40 C 141/2007-52, přiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu (výrok I.) a k ochraně jejích zájmů v této věci ustanovil zástupcem stěžovatele (výrok II.).

K odvolání žalobkyně do výroku II. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 4. 10. 2007-61, usnesení soudu I. stupně změnil tak, že zástupcem ustanovil jiného advokáta.

Podáním ze dne 26. 11. 2007 stěžovatel navrhl, aby mu soud podle § 140 odst. 2 o. s. ř. přiznal odměnu za zastupování ve výši 5450 Kč.

Usnesením ze dne 2. 11. 2009, čj. 40 C 141/2007-308, Okresní soud ve Frýdku-Místku žádost stěžovatele o přiznání odměny za zastupování ve výši 5450 Kč zamítl. V odůvodnění soud konstatoval, že vzhledem k obsahu spisu, z něhož není zřejmé, že by se stěžovatel ve spisu "jakkoliv inicioval" (například jeho studiem), požádal soud zákonnou zástupkyni žalobkyně o sdělení, zda s ní stěžovatel vstoupil v jednání, popř. byl jakkoliv činný. Zákonná zástupkyně soudu sdělila, že žádný osobní ani písmný styk se stěžovatelem nikdy neměla, nikdy spolu osobně nekomunikovali a k přípravě ani k převzetí věci nedošlo. Na základě toho soud uzavřel, že stěžovatel neučinil ve věci žádný úkon právní služby, a proto mu odměna nenáleží.

Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání, v němž namítal, že odměna za zastoupení mu přísluší za přípravu a převzetí zastoupení. Tento úkon spočíval v tom, že dopisem ze dne 12. 9. 2007 pozval zákonnou zástupkyni stěžovatelky k sobě do kanceláře.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 12. 5. 2010, čj. 8 Co 197/2010-409, usnesení okresního soudu potvrdil. V odůvodnění mj. konstatoval, že ze spisu nevyplývá, že by stěžovatel - přesto, že usnesení, jímž byl ustanoven, nenabylo právní moci a k odvolání žalobkyně bylo změněno - učinil nějaké úkony právní služby; nic takového nevyplývá ani z vyjádření zákonné zástupkyně žalobkyně. S ohledem na to považoval odvolací soud za správný závěr soudu I. stupně, že stěžovateli nenáleží odměna za zastupování podle § 140 odst. 2 o. s. ř., neboť ve věci neučinil žádný úkon právní služby.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad jejich rozhodovací činností. K takovému dozoru či kontrole je Ústavní soud oprávněn pouze za situace, kdy obecné soudy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce. V souzené věci však Ústavní soud takový zásah neshledal.

Podle § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu náleží odměna za úkon právní služby spočívající v první poradě s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem. Ústavní soud v zásadě sdílí názor vyslovený v rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 10. 2000, sp. zn. 4 To 164/2000 (viz ASPI), dle nějž z citovaného ustanovení advokátního tarifu vyplývá, že nutnou podmínkou k přiznání odměny podle § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu je uskutečnění první porady s klientem. Tento názor je plně opodstatněn, vezme-li se v úvahu, že převzetím zastoupení nelze samozřejmě rozumět pouhé převzetí usnesení, jímž byl advokát ustanoven zástupcem (shodně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2007, čj. 1 As 41/2006-75; viz ASPI); převzetím zastoupení je nutno rozumět seznámení se s věcí v takové míře, aby ustanovený advokát mohl náležitě hájit zájmy účastníka, jemuž byl ustanoven. K tomu bude v naprosté většině případů nezbytné uskutečnit poradu s klientem; výjimku lze připustit např. tam, kde poradu s klientem nelze objektivně uskutečnit např. pro jeho nepřítomnost, avšak i zde musí být patrná aktivita směřující ke skutečnému, a nikoliv jen formálnímu převzetí věci.

V souzené věci spatřuje stěžovatel úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu v tom, že zákonné zástupkyni stěžovatelky zaslal přípis o dvou větách: v první větě jí informuje o svém ustanovení zástupcem, ve druhé ji zve k "projednání věci samé" do své kanceláře. K tomu však nedošlo, neboť ustanovení stěžovatele napadla žalobkyně odvoláním, na základě nějž byl ustanoven odvolacím soudem zástupcem žalobkyně jiný advokát. Je tedy nepochybné, že první porada s klientem ve smyslu citovaného ustanovení advokátního tarifu se nikdy neuskutečnila, a již jen z tohoto důvodu nemůže stěžovateli odměna náležet. Nejedná se ani o shora zmíněný případ, kdy by bylo možno výjimečně přiznat odměnu advokátu dle § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu, přestože k první poradě s klientem nedošlo; krom toho, i kdyby o takový případ šlo, pouhé převzetí usnesení o ustanovení advokátem a zaslání stručného přípisu účastníku či jeho zákonnému zástupci s výzvou, aby se dostavil, nelze z materiálního hlediska nikdy považovat za převzetí a přípravu zastoupení. Závěr, že stěžovatel nevykonal žádný úkon právní služby, a proto mu nepříslušní odměna, je proto správný.

Z těchto důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 1. srpna 2011

Ivana Janů, v.r.

předsedkyně senátu