Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of mandatory lawyer representation and failure to meet formal requirements.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the petitioner against two municipal court rulings. The petitioner failed to appoint a lawyer with qualified full power of attorney and did not satisfy the formal and substantive requirements for initiating proceedings before the Constitutional Court. The court rejected the complaint because the petitioner had previously filed dozens of similar complaints without a lawyer and was repeatedly warned that non-compliance would lead to dismissal, making further notification ineffective and formalistic.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the petitioner fails to be represented by a lawyer with qualified full power of attorney and does not meet the formal and substantive requirements for initiating proceedings, especially when the petitioner has previously been warned of this requirement in numerous similar cases.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2011 č. j. 3 Na 150/2010 - 47 a č. j. 3 Na 114/2011 - 35, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 14. 7. 2011 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení Městského soudu v Praze. Činí tak, aniž by byl pro řízení o ústavní stížnosti zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a aniž by jeho podání splňovalo formální a obsahové požadavky návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§ 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
Stěžovatel se přitom v minulosti obrátil na Ústavní soud již s desítkami ústavních stížností trpících stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem, a k odstranění totožné vady byl opakovaně vyzýván s tím, že její případné neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí jeho ústavní stížnosti (např.
sp. zn. I. ÚS 3016/07
,
II. ÚS 1066/09
,
I. ÚS 2304/09
,
IV. ÚS 56/06
,
II. ÚS 256/06
,
II. ÚS 2521/07
,
II. ÚS 832/11
,
II. ÚS 1515/11
a další). Současně byl Ústavním soudem pravidelně poučován o náležitostech návrhu i o dalších předpokladech pro jeho projednání.
Stěžovatel byl rovněž Ústavním soudem již dříve poučen (viz např. usnesení
sp. zn. I. ÚS 438/09
), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Protože u stěžovatele lze vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace mu byly objektivně způsobilé zprostředkovat informaci, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, setrvání na požadavku jeho dalšího poučování by bylo postupem neefektivním a formalistickým, zejména za situace, kdy předchozí opakované výzvy Ústavního soudu nerespektoval.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem postupoval Ústavní soud dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem stěžovatelův návrh bez jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. července 2011
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj