Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 1297/11 ECLI:CZ:US:2011:4.US.1297.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal as it lacks jurisdiction to review ordinary court factual findings and legal conclusions.

Numero d'incarto IV.ÚS 1297/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by a father against his child support and custody rulings. The court determined that its role is limited to protecting constitutional supremacy, not acting as a higher instance for general courts to re-evaluate facts or apply non-constitutional laws. Since the lower courts thoroughly examined the evidence and provided logical reasoning without arbitrary discretion, the court found no violation of the applicant's fundamental rights.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law on the Constitutional Court; Article 83 of the Constitution: The Constitutional Court protects constitutional supremacy and does not serve as a higher instance for general courts; it reviews only extreme inconsistencies between legal conclusions and factual findings or unconstitutional interference with fundamental rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional supremacy jurisdictional limits fundamental rights arbitrary discretion child support enforcement

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law on the Constitutional Court, § 43 odst. 2 písm. a)
Law on the Constitutional Court, § 43 odst. 3
Article 83 of the Constitution of the Czech Republic
Article 81 of the Constitution of the Czech Republic
Article 82 of the Constitution of the Czech Republic

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti Doc. MUDr. A. S., CSc., zastoupeného Mgr. Janou Lammelovou, advokátkou se sídlem Olomouc, Dolní náměstí 16, proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. června 2010 č. j. 0 P 129/2008-762 ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 17. srpna 2010 č. j. 0 P 129/2008-799 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 22. prosince 2010 č. j. 70 Co 444/2010-929, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 4. května 2011, navrhoval stěžovatel podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho práva zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Z předložené ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 0 P 129/2008 (dále jen "soudní spis") se zjišťuje, že Okresní soud v Olomouci (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 4. června 2010 č. j. 0 P 129/2008-762 ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 17. srpna 2010 č. j. 0 P 129/2008-799 ve věci o úpravu práv a povinností rodičů k nezl. V., o úpravu styku, svěřil nezl. V. do výchovy a výživy matky (výrok I.), stěžovateli uložil povinnost přispívat na výživu nezletilé částkou 20 000,- Kč měsíčně, z toho 10 000,- Kč na dětské konto - účet nezletilé, a to od 1. ledna 2008 do 31. srpna 2009, dále od 1. září 2009 povinnost přispívat výživným ve výši 25 000,- Kč měsíčně, z toho 12 500,- Kč na dětské konto - účet nezletilé (výrok II.), zakázal Komerční bance, aby umožnila dispozice a výběry finančních prostředků vložených na účet - dětské konto po datu 4. června 2010 (výrok III.), uložil stěžovateli povinnost zaplatit nedoplatek na výživném ve výši 556 000,- Kč (výrok IV.), uložil stěžovateli povinnost uhradit výživné, které dospěje do konce měsíce, ve kterém bude rozsudek otci doručen (výrok V.), upravil osobní styk stěžovatele s nezletilou (výrok VI.), dále upravil osobní styk stěžovatele s nezletilou po dobu o hlavních prázdninách, v době vánočních, velikonočních, jarních, podzimních a hlavních letních prázdnin (výrok VI. až VIII.), rozhodl o místě předání nezletilé stěžovateli (výrok IX.), uložil matce nezletilou řádně připravit na osobní styk a otci ji předat (výrok X.), stěžovateli uložil povinnost nezletilou po ukončení styku řádně matce předat zpět (výrok XI.), zamítl usnesení okresního soudu ze dne 4. února 2010 č. j. 0 P 129/2008-539 o předběžném opatření (výrok XII.), stěžovateli uložil povinnost uhradit na nákladech řízení vzniklých státu částku 5 759,- Kč (výrok XIII.), matce uložil povinnost uhradit na nákladech řízení vzniklých státu částku 5 759,- Kč (výrok XIV.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok XV.).

K odvolání stěžovatele i matky Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 22. prosince 2010 č. j. 70 Co 444/2010-929 rozsudek okresního soudu ve výroku I. o výchově a ve výrocích II. a III. o výživném potvrdil (výrok I.), ve výrocích IV. a V. o výživném pak napadený rozsudek změnil ve výrocích o nedoplatku výživného (výrok II.), ve výrocích VI. - XI. o styku stěžovatele s nezletilou a v souvisejících výrocích XIII. a XIV. o náhradě nákladů řízení vzniklých státu zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení (výrok III.) a ve výroku XII. o návrhu stěžovatele na výkon rozhodnutí rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok IV.).

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že postupem obecných soudů bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, právo na ochranu rodinného života a rodičovství a to zejména tím, že tyto soudy neprovedly stěžovatelem navržený důkaz k vypracování nového či revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie. Stěžovatel má za to, že zcela zásadní pro rozhodnutí o tom, komu má být nezletilá svěřena do výchovy, je objasnění toho, zda nezletilá trpí syndromem zavrženého rodiče a zda se u ní projevuje tzv. Médein syndrom. Napadená rozhodnutí pak podle názoru stěžovatele ani nezohledňují posun v osobnosti nezletilé. Proto je dle názoru stěžovatele třeba znovu přezkoumat výchovné předpoklady matky i stěžovatele, jakým způsobem jsou schopni ovlivňovat vývoj osobnosti nezletilé.

Ústavní soud po přezkoumání napadených rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a po zvážení všech okolností případu konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")]. Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, dále otázka, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ústavní soud může dále posoudit, zda napadená rozhodnutí byla náležitě, srozumitelně a ústavně konformním způsobem odůvodněna a zda zjevně nejsou výsledkem libovůle ze strany soudu.

Argumenty, které stěžovatel v ústavní stížnosti uplatnil, nevedou k závěru, že by došlo k zásahu do práv, jichž se dovolával. Z obsahu soudního spisu bylo zjištěno, že ve věci rozhodující soudy se celou věcí podrobně zabývaly a s návrhy na doplnění dokazování stěžovatele se řádně vypořádaly (srov. č. listu 924 soudního spisu). Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí na základě provedených důkazů dovodil, že znalci syndrom zavrženého rodiče vyloučili a Médein syndrom nebyl zjištěn. Současně ve výrocích VI. - XI. o styku stěžovatele s nezletilou zrušil rozsudek okresního soudu a věc v tomto rozsahu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s tím, že je ohledně možné změny vztahu stěžovatele a nezletilé třeba provést další dokazování. Ústavní soud uzavírá, že napadená rozhodnutí jsou dostatečným, logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodněna, přičemž argumentace stěžovatele při polemice s učiněnými právními závěry nepřekročila rámec podústavního práva. V závěrech učiněných obecnými soudy neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou. Proto postačí na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí odkázat.

Pokud stěžovatel nesouhlasí se závěry, které obecné soudy v řízení vyvodily, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základních práv chráněných Listinou a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.

Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci rozhodujícími soudy jsou výrazem jejich nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení namítaných základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 11. července 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu