Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding civil court rulings on property boundary dispute damages.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a claimant against civil court rulings in a property boundary dispute. The claimant argued that lower courts failed to properly evaluate evidence regarding a wire causing his injury and violated his constitutional rights to legal protection and health. The court found the complaint unfounded because the lower courts thoroughly examined evidence, including expert reports and site inspections, and provided logical, reasoned decisions consistent with established facts.
Regesto Legislator
Generato dall'IAZákon o Ústavním soudu; Ústava ČR: The Constitutional Court may reject a constitutional complaint as manifestly unfounded if the lower courts' decisions are reasonably based on evidence and do not constitute an extreme violation of fundamental rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. A. Š., zastoupeného JUDr. Alenou Batkovou, advokátkou se sídlem na adrese Ostrava-Poruba, Alžírská 1521, proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 2. září 2010 č. j. 18 C 222/2006-125 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. ledna 2011 č. j. 11 Co 565/2010-151, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena 27. dubna 2011, se stěžovatel domáhal podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva upravená v čl. 11 odst. 1 a 3, čl. 31, čl. 36 odst. 1 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z předložené ústavní stížnosti a přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se domáhal žalobou podanou u Okresního soudu v Novém Jičíně (dále jen "okresní soud") dne 28. června 2006 po žalovaném C. S. (dále jen "žalovaný") náhrady škody dle ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku - úhrady bolestného ve výši 10 800,- Kč s přísl. z důvodu, že žalovaný napnul v chatařské kolonii v obci Kletné drát mezi dva ocelové sloupky zabetonované mezi parcelou stěžovatele a žalovaného v souvislosti se spornou hranicí účastníků, o který stěžovatel dne 31. července 2004 kolem 18.00 hod. zakopl, přepadl přes něj a způsobil si zranění, jenž si vyžádalo lékařské ošetření. Stěžovatel poté drát, o který zakopl, sám odstranil. Dle bodového hodnocení lékařky činilo bodové hodnocení bolestného 90 bodů x 120,- Kč, tedy 10 800,- Kč. Věc byla rovněž šetřena Policií České republiky, bez konkrétního výsledku. Okresní soud podanou žalobu rozsudkem ze dne 2. září 2010 č. j. 18 C 222/2006-125 zamítl z důvodu, že se stěžovateli nepodařilo prokázat porušení právní povinnosti ze strany žalovaného. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. ledna 2011 č. j. 11 Co 565/2010-151 rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.
Stěžovatel v ústavní stížnosti napadl celé důkazní řízení a tvrdil, že obecné soudy se řádně nevypořádaly se všemi důkazními návrhy a s provedenými důkazy. Podle názoru stěžovatele jej měl žalovaný upozornit, že natahuje nějaký drát, který nebyl v úrovni očí, ale při zemi, a to v hraničním území. Tím, že soudy nevzaly v potaz stěžovatelova tvrzení, měly zasáhnout do jeho zákonného práva na soudní a jinou právní ochranu, do práva na ochranu zdraví a do základního práva všech vlastníků na stejný zákonný obsah a ochranu.
Ústavní soud po přezkoumání napadených rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a po zvážení všech okolností případu konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")]. Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, dále otázka, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ústavní soud může dále posoudit, zda napadená rozhodnutí byla náležitě a srozumitelně odůvodněna a zda zjevně nejsou výsledkem libovůle ze strany soudu.
Podstatou ústavní stížnosti je polemika stěžovatele s odůvodněním napadených rozhodnutí. Argumenty, které stěžovatel v ústavní stížnosti uplatnil, nevedou k závěru, že by k zásahu do práv, jichž se dovolával došlo. Ve věci rozhodující soudy se celou věcí podrobně zabývaly a v řízení provedly řadu důkazů. Okresní soud prováděl dokazování zejména ohledně zjištění, zda drát, který byl příčinou úrazu stěžovatele, žalovaný natáhl na pozemku stěžovatele. K objasnění této otázky byl vypracován znalecký posudek znalcem Ing. V. D. dne 15. prosince 2009 ve znění doplňku ze dne 22. února 2010 a znalec se k věci vyjádřil i v dodatku ke znaleckému posudku ze dne 9. srpna 2010. Okresní soud rovněž vycházel z předložené fotodokumentace stěžovatele a rovněž z fotodokumentace z policejního spisu. Dne 7. června 2010 provedl okresní soud ohledání na místě samém. Po zhodnocení všech provedených důkazů vzal za prokázané, že v dané lokalitě není možno dosáhnout vyšší kvality měření při souřadnicové chybě ve výši dvojnásobku základní střední souřadnicové chyby, tj. 0,52 m. Drát, o který se stěžovatel zranil, byl natažen v rozmezí této souřadnicové chyby. Krajský soud pak vycházel ze skutkového zjištění okresního soudu, rozporná tvrzení ohledně natažení předmětného drátu posuzoval s přihlédnutím k vypracovanému znaleckému posudku i ke skutečnosti, že soud měl možnost celou věc posoudit na místě samém. Provádění dalších důkazů, jak navrhoval stěžovatel, považoval odvolací soud za změněné současné situace v terénu za nadbytečné a nehospodárné. Napadená rozhodnutí jsou pak řádným, logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodněna, přičemž argumentace stěžovatele při polemice s učiněnými právními závěry nepřekročila rámec podústavního práva. Proto postačí na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí odkázat.
Pokud stěžovatel nesouhlasí se závěry, které ve věci rozhodující soudy v řízení vyvodily, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základních práv chráněných Listinou a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.
Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné obecnými soudy jsou výrazem jejich nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení namítaných základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.
Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 11. července 2011
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu