Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 1523/11 ECLI:CZ:US:2011:3.US.1523.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal for non-exhaustion of remedies after appeal rejected for obvious lack of merit.

Numero d'incarto III.ÚS 1523/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by F. B. against criminal convictions for robbery and trespass. The applicant had already exhausted legal remedies by filing an appeal against the Supreme Court's judgment, which was rejected for obvious lack of merit under the Criminal Procedure Code. The Court ruled the complaint inadmissible because it did not challenge the final decision on the appeal's rejection, violating the exhaustion of remedies requirement.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.; A constitutional complaint is inadmissible if it does not challenge the decision on the last procedural remedy utilized by the applicant for legal protection.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint criminal procedure obvious lack of merit procedural exhaustion final decision legal protection

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.
Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu
6 Tdo 1535/2010-105 bylo zjištěno, že stěžovatel podal proti rozsudku Vrchního soudu v Praze dovolání, které bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 30. června 2011 ve věci navrhovatele F. B., zastoupeného JUDr. Jankou Šárovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 18, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2010, sp. zn. 10 To 33/2010 a Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2009 sp. zn. 63 T 16/2009, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, jimiž byl uznán vinným trestným činem loupeže a přečinem porušování domovní svobody, odsouzen pak k úhrnnému trestu v trvání 11 let. Uvedl, že dovolání, které proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podal, bylo odmítnuto.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu ústavní stížnosti, brojící proti výše označeným rozhodnutím soudu I. a II. stupně, a z obsahu usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 1. 2011 č. j. 6 Tdo 1535/2010-105 bylo zjištěno, že stěžovatel podal proti rozsudku Vrchního soudu v Praze dovolání, které bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost. Proti tomuto rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovatel k ochraně svého tvrzeného práva využil, ústavní stížnost podána nebyla, návrh napadající rozsudky Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze ani výtky vůči usnesení dovolacího soudu neobsahuje. Nutno tedy konstatovat, že ústavní stížnost, která nebrojí proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku (o odmítnutí dovolání pro zjevnou neopodstatněnost - nikoliv pro nepřípustnost, jak to má na mysli ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu) využitém stěžovatelem k ochraně jeho práva, je stížností nepřípustnou.

S ohledem na výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. června 2011

Pavel Holländer

soudce zpravodaj