Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding family law divorce and alimony proceedings. The Court rejects claims of unfair trial and violation of fundamental rights. The decision upholds the lower court's application of family law and civil procedure rules.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the wife against the regional court's ruling on alimony. The applicant argued that the appellate court violated her right to a fair trial by incorrectly evaluating evidence and misapplying family law regarding marital fidelity. The Court ruled that it is not a super-review instance to correct ordinary court errors unless fundamental rights are violated, finding the lower court's reasoning sufficient and logical.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court does not act as a super-review instance to correct ordinary court errors in applying family law unless a violation of fundamental rights is established.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 30. června 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky E. Z., zastoupené JUDr. Irenou Tšponovou, advokátkou v Přerově, Kratochvílova 142/15, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 28. 2. 2011 č. j. 70 Co 41/2011-66, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností stěžovatelka navrhuje zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, vydaného v řízení o výživné manželky, neboť má za to, že jeho vydáním došlo k porušení jejího základního práva na spravedlivý proces a soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z obsahu ústavní stížnosti a z přiloženého rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci změnil rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 6. 10. 2010 č. j. 15 C 20/2010-45 tak, že zamítl žalobu stěžovatelky, aby vedlejšímu účastníkovi (v řízení před obecnými soudy žalovaný) byla uložena povinnost platit na výživu stěžovatelky částku 5.000,- Kč měsíčně.
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s tímto rozhodnutím odvolacího soudu. Stěžovatelka tvrdí, že odvolací soud v řízení o stanovení výživného nepostupoval v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu. Postupu odvolacího soudu vytýká především nesprávné provádění a hodnocení důkazů a nesprávnou interpretaci a aplikaci § 18 zákona o rodině. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o tom, že z její strany došlo k porušení manželské věrnosti. Stěžovatelka tvrdí, že v daném případě porušil § 18 zákona o rodině především vedlejší účastník, v důsledku čehož došlo k rozbití manželství. Odstěhování stěžovatelky bylo pouze důsledkem a nikoli příčinou rozpadu manželství, a závěry odvolacího soudu o tom, že manželství plnilo svoji společenskou funkci, jsou, dle stěžovatelky, ničím nepodložené a nezdůvodněné.
Po přezkoumání ústavní stížnosti a napadeného rozsudku Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout byť jen pochybnost o ústavní konformitě napadených rozhodnutí. Ústavní soud není další instancí v systému obecného soudnictví a není jeho úkolem zabývat se případným porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého jednotlivého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručeného normami ústavního pořádku.
V této souvislosti je zapotřebí připomenout, s odkazem na ustálenou judikaturu, že je zásadně věcí obecných soudů, aby hlediska pro určení výživného, stanovená v zákoně o rodině, uváděly v život aplikací v jednotlivých případech. Ústavní soud není další superrevizní instancí v systému obecných soudů, která by snad měla napravovat stěžovatelkou tvrzená pochybení, tedy přehodnocovat závěr odvolacího soudu o tom, kdo z manželů porušil manželskou věrnost.
Ústavní soud neshledal námitky stěžovatelky vůči postupu odvolacího soudu důvodnými. Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, tento soud postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o rodině a občanského soudního řádu. Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí srozumitelně odůvodnil, z jakých důvodů dospěl k odlišnému závěru než soud prvního stupně, tj. že přiznání výživného stěžovatelce by bylo v rozporu s dobrými mravy (§ 96 odst. 2 zákona o rodině). Své závěry o tom, že přijímání finančních prostředků jednak od nového partnera stěžovatelky, a jednak od jejího manžela, je nutné považovat za jednání, které je v rozporu s dobrými mravy, odvolací soud řádně a logicky odůvodnil. Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozsudkem došlo k porušení stěžovatelčiných základních práv, jak tvrdí v ústavní stížnosti. Není účelné opakovaně reagovat na všechny argumenty v ústavní stížnosti uvedené za situace, kdy se jimi odvolací soud již dostatečně zabýval.
Ústavní stížnost je tedy zjevně neopodstatněná. Proto ji Ústavní soud, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. června 2011
Jiří Mucha v. r.
předseda senátu Ústavního soudu