Constitutional complaint dismissed due to failure to submit final appeal judgment and procedural time limit issues.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint because the applicant failed to submit the final court decision as required by law. Although the applicant argued the complaint was timely, the court found the last procedural remedy was a decision by the Minister of Justice, not a final judgment affecting the applicant's rights. Consequently, the complaint was rejected without a hearing for violating statutory filing requirements.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the final court decision is not attached, and the time limit is calculated from the service of the last procedural remedy affecting the applicant's rights, excluding ministerial decisions.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. O., zastoupeného JUDr. Beátou Samorodovou, advokátkou v Praze 2, Francouzská 4/75, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 10. 2007 sp. zn. 21 T 22/2007 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2009 sp. zn. 9 To 534/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 8. 4. 2011 stěžovatel napadl a domáhal se zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, a to pro porušení čl. 1 a čl. 90 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2, čl. 4, čl. 8, čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a také čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Vzhledem k tomu, že k ústavní stížnosti byla přiložena pouze kopie rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 10. 2007 sp. zn. 21 T 22/2007 jako soudu prvního stupně, a nikoliv (tedy) - jak stanoví § 72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") - kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, popřípadě také kopie rozhodnutí o odmítnutí mimořádného opravného prostředku z důvodu uvedeného v § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu (k tomu viz níže), Ústavní soud stěžovatele prostřednictvím jeho právní zástupkyně vyzval, aby tento nedostatek, jakožto vadu návrhu, ve lhůtě 5 dnů odstranil. Uvedená výzva byla stěžovateli doručena dne 20. 6. 2011, ten však na ni nijak nereagoval.
Ústavní soud si současně vyžádal soudní spis Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 21 T 22/2007, neboť s ohledem na údaje obsažené v ústavní stížnosti vznikla pochybnost o včasnosti jejího podání. Z něho zjistil, že napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2009 sp. zn. 9 To 534/2008 bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti shora uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 a že toto rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 25. 3. 2009 a jeho obhájci dne 10. 3. 2009. Dále z tohoto spisu plyne, že následně vydaným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2009 sp. zn. 6 Tdo 850/2009 bylo podle § 256i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítnuto stěžovatelovo dovolání a že toto rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno (ve smyslu § 64 odst. 2 trestního řádu) dne 28. 8. 2009 a jeho obhájci dne 18. 9. 2009. Jestliže byla ústavní stížnost podána k poštovní přepravě dne 11. 4. 2011, je zřejmé, že byla podána po zákonem stanovené lhůtě, a to bez ohledu na to, zda v dané věci posledním procesním prostředkem ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu bylo dovolání či odvolání, příp. zda dovolání představovalo mimořádný opravný prostředek ve smyslu § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Pokud snad stěžovatel odvíjí lhůtu k podání ústavní stížnosti od "doručení" rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. 11. 2010 č. j. 21 T 22/2007-1010, jímž byl spoluobžalovaný M. H. zproštěn obžaloby, a to po důvodně podané stížnosti pro porušení zákona, nečiní tak správně, neboť uvedený mimořádný opravný prostředek nelze považovat za procesní prostředek ve smyslu § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu, protože nenáleží stěžovateli, ale ministrovi spravedlnosti, a citované rozhodnutí není rozhodnutím o právech a povinnostech samotného stěžovatele.
S ohledem na výše uvedené důvody Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. června 2011
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu