Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 1524/11 ECLI:CZ:US:2011:1.US.1524.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming fair trial rights violated by refusal to appoint litigation representative.

Numero d'incarto I.ÚS 1524/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the petitioner's constitutional complaint against lower court decisions denying a request for a litigation representative. The petitioner argued this violated fair trial rights and lacked proper reasoning, but the Court found no interference with fundamental rights. Consequently, the Court ruled the complaint was clearly unfounded under the relevant statute.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court lacks jurisdiction to review ordinary court decisions unless they violate fundamental rights, and complaints are inadmissible if clearly unfounded.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint fair trial rights litigation representative unfounded complaint Constitutional Court jurisdiction

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele P. C., zastoupeného Mgr. Jaromírem Henyšem, advokátem se sídlem v Praze 7, Skalecká 17, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 10. 2010, čj. 27 C 289/2008-142, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2011, sp. zn. 11 Co 577/2010-137, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel brojí ústavní stížností proti v záhlavím označeným usnesením obecných soudů, jimiž Městský soud v Praze potvrdil usnesení soudu I. stupně, kterým nebylo vyhověno stěžovatelově žádosti o ustanovení zástupce pro řízení. Stěžovatel namítá porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel je přesvědčen, že věcné posouzení jeho žádosti městským soudem je nesprávné, a dále že postrádá řádné odůvodnění. V ústavní stížnosti rozebírá jednotlivé předpoklady ustanovení zástupce, a dovozuje zejména, že v dané věci nejde o případ svévolného nebo zřejmě bezúspěšného uplatňování nebo bránění práva, a dále že ustanovení zástupce bylo zapotřebí k ochraně jeho zájmů. Nedostatek odůvodnění spatřuje především ve vnitřní rozpornosti napadených rozhodnutí.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad jejich rozhodovací činností. K takovému dozoru či kontrole je Ústavní soud oprávněn pouze za situace, kdy obecné soudy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce. V souzené věci však Ústavní soud takový zásah neshledal.

Ústavní soud považuje za důležité poukázat na okolnost, že argumentace v ústavní stížnosti svým obsahem směřuje především proti rozhodnutí soud I. stupně, a nikoliv proti rozhodnutí soudu odvolacího. Odvolací soud postavil své rozhodnutí na úvaze, že stěžovatel o ustanovení zástupce již předtím jednou požádal; o jeho žádosti rozhodl soud I. stupně dne 15. 1. 2010 a odvolací soud dne 14. 6. 2010. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo stěžovateli doručeno dne 9. 7. 2010, a již 20. 7. 2010 podal stěžovatel nový návrh na ustanovení advokáta. Odvolací soud za této situace podle mínění Ústavního soudu zcela přiléhavě dovodil, že o návrhu stěžovatele bylo již pravomocně rozhodnuto a že nový návrh by stěžovatel podat pouze při změně poměrů. Z obsahu žádosti stěžovatele však plyne, jak konstatoval odvolací soud, že se domáhá revokace předchozích usnesení a že neuvedl jedinou závažnou skutečnost, která by měla nastat nově po 9. 7. 2010.

Z hlediska požadavků na odůvodňování rozhodnutí, které zdejší soud vymezil v řadě svých nálezů, považuje Ústavní soud předestřenou argumentaci za dostatečnou a neshledává ji ani rozpornou s ústavním pořádkem po obsahové stránce.

Z těchto důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 22. června 2011

Ivana Janů, v.r.

předsedkyně senátu