Constitutional complaint dismissed for omitting Supreme Court's final decision violating legal certainty principle.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against the Regional Court's ruling on suspended sentence execution. Although the Regional Court allegedly violated the presumption of innocence, the applicant only challenged that specific judgment while ignoring the Supreme Court's final dismissal of her appeal. The Court ruled that omitting the Supreme Court's decision violated the principle of legal certainty and procedural correctness, as the final competent judgment must be the primary target of constitutional review.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu; Constitutional complaints must target the final competent judgment; omitting the Supreme Court's final decision violates the principle of legal certainty and renders the complaint inadmissible.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky P. D., zastoupené JUDr. Radoslavem Dostálem, advokátem v Brně, Šumavská 31, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 8. 2010 sp. zn. 7 To 427/2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností stěžovatelka navrhuje zrušení označeného rozsudku Krajského soudu v Brně, neboť má za to, že jeho vydáním došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle hlavy páté Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8. Krajský soud v Brně i Okresní soud ve Vyškově měly údajně porušit princip presumpce neviny stěžovatelky.
Z ústavní stížnosti a z kopií přiložených rozhodnutí vyplývá, že Krajský soud v Brně shora označeným rozsudkem zrušil rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 1. 10. 2009 č. j. 1 T 94/2008-245 ve výroku o způsobu výkonu uloženého trestu odnětí svobody, a nově rozhodl tak, že se stěžovatelce (v řízení před obecnými soudy obžalovaná) výkon uloženého trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 5 let, za současného vyslovení dohledu nad stěžovatelkou. Proti rozsudku odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 19. 1. 2011 č. j. 3 Tdo 1620/2010-20.
Ve své ústavní stížnosti napadá stěžovatelka pouze shora uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Brně, ačkoli ve věci rozhodoval i Nejvyšší soud. Právě toto rozhodnutí Nejvyššího soudu je nepochybně tím pravomocným rozhodnutím, jež ústavní stížností musí být v prvé řadě napadeno [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"].
Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod, avšak k takové nápravě nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku poskytnutém zákonem k ochraně práva. Je-li přípustný opravný prostředek, jenž je v dispozici stěžovatelky, i následně řádně podán, je nezbytné napadnout ústavní stížností (kasačním návrhem) i na jeho základě vydané rozhodnutí, pokud se orgán k tomu ex lege povolaný v rámci jemu svěřených kompetencí námitkami stěžovatelky, aniž by tyto musely být ve shodě se všemi námitkami v ústavní stížnosti uplatněnými, náležitě zabýval. Přitom lhostejno, jakou formou procesního úkonu (např. zamítnutím či odmítnutím), resp. formou rozhodnutí, co do procesního označení výsledku své přezkumné činnosti (např. rozsudkem či usnesením), tak učinil. Rozhodnutí o ústavní stížnosti, směřující jen proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Brně, by totiž v projednávané věci vedlo k tomu, že rozhodnutím Ústavního soudu by rozhodnutí Nejvyššího soudu zůstalo nedotčeno, což by bylo nepochybně v rozporu s principem právní jistoty. Tyto procesní skutečnosti jsou zcela evidentní a pro rozhodování Ústavního soudu relevantní (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 1996
sp. zn. IV. ÚS 219/96
, ze dne 15. 1. 1997
sp. zn. IV. ÚS 58/95
nebo ze dne 5. 3. 2009
sp. zn. IV. ÚS 888/08
).
Na základě výše uvedeného Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. června 2011
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu