Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 738/11 ECLI:CZ:US:2011:4.US.738.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming procedural unfairness regarding enforcement of litigation costs from security proceeds.

Numero d'incarto IV.ÚS 738/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by CDV-2, LTD., against lower court rulings limiting the recovery of litigation costs to the proceeds from the sale of pledged property. The plaintiff argued that litigation costs are independent of the secured claim and should be recoverable from any assets of the debtor. The court held that determining the scope of litigation costs is a matter of ordinary law within the jurisdiction of regular courts, not the Constitutional Court, absent extreme arbitrariness.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court does not review ordinary court decisions on litigation costs unless there is extreme arbitrariness or a fundamental violation of justice principles.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint litigation costs pledge proceeds procedural fairness ordinary law jurisdiction

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
III.ÚS 109/03
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding civil court costs allocation and statutory interpretation.
IV.ÚS 10/98
Constitutional court dismissed constitutional complaint regarding court costs allocation as not a fundamental rights violation.
I.ÚS 30/02
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court costs and alleged bias as unfounded.
IV.ÚS 303/02
Constitutional Court dismisses appeal on court costs, ruling ordinary court discretion is not a fundamental rights violation.
III.ÚS 224/98
Constitutional Court of Czech Republic annuls lower court rulings for erroneous application of property restitution law.
II.ÚS 598/2000
Constitutional Court allows constitutional complaint by annulling lower court decision on litigation costs due to incorrect valuation of property subject matter.
20 Cdo 1932/2007
Supreme Court dismisses appeal as inadmissible because the claim for legal costs is not a debt capable of set-off.
21 Cdo 1520/2009
jejich zaplacení. Přiznané náhrady nákladů řízení o soudní prodej zástavy se zástavní věřitel může Zástavní věřitelka se žalobou podanou dne 21.11.2007 u Okresního soudu v České Lípě domáhala, aby soud nařídil ve prospěch její pohledávky z úvěru za P. Ž. a zástavní dlužnicí ve výši 1.517.264,18 Kč s "úroky řádnými" ve výši 5,83% p.a. z částky 1.300.000,- Kč ode dne 17.11.2007, s úroky z prodlení ve výši 19,17% p.a. z částky 1.300.000,- Kč ode dne 17.11.2007 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 25% p.a. z částky 106.032,82 Kč ode dne 17.11.2007 do zaplacení prodej zástavy, a to "objektu bydlení čp. 50 na pozemku parc. č. st. 148, pozemku parc. č. st. 148 - zastavěná plocha nádvoří, pozemku parc. č. 188/1 - zahrada, pozemku parc. č. 3512/24 - ostatní plocha a pozemku 3783/45 a 46 - vodní plocha, vše zapsáno v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, katastrální pracoviště Česká Lípa, na listu vlastnictví č. 356, obec Cvikov, k.ú. Cvikov". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že podle smlouvy o úvěru ze dne 30.6.2003 poskytla P. Ž. a zástavní dlužnici úvěr v celkové výši 1.300.000,- Kč a že tato pohledávka byla zajištěna zástavním právem, zřízeným na předmětných nemovitostech podle zástavní smlouvy ze dne 30.6.2003. Protože se dlužníci dostali se splácením úvěru do prodlení, vyzvala je zástavní věřitelka dopisem ze dne 18.9.2007 k "okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky"; pohledávka však nebyla uhrazena, a proto se zástavní věřitelka domáhá jejího uspokojení ze zástavy.
III.ÚS 101/05
Constitutional Court allows claimant's costs claim against insurer, ruling restrictive regulation violates fundamental rights.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 8. června 2011 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Kůrky o ústavní stížnosti obchodní společnosti CDV-2, LTD., se sídlem Peterborough Court, 133 Fleet Street, Londýn EC4A 2BB, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, reg. č. 4434554, zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, advokátem, AK Balcar Polanský Eversheds se sídlem Elišky Peškové 735/15, 151 31 Praha 5, proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. 5. 2010 čj. 18 C 213/2007-89 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2010 čj. 29 Co 560/2010-149, v rozsahu, jímž bylo omezeno uspokojení nároku na náhradu nákladů řízení pouze z výtěžku zpeněžení zástavy, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě domáhala zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů.

Stěžovatelka uvedla, že v řízení před Okresním soudem v Mladé Boleslavi a Krajským soudem v Praze bylo vyhověno její žalobě proti žalované H. H. o zaplacení 1 689 619,50 Kč s příslušenstvím s uspokojením pohledávky z výtěžku prodeje zástavy. Soudy obou stupňů jí též přiznaly právo na náhradu nákladů řízení, uspokojení tohoto nároku však vázaly na výtěžek z prodeje zástavy s odůvodněním, že příslušenstvím pohledávky jsou mj. i náklady spojené s jejím uplatněním. S tímto právním názorem stěžovatelka nesouhlasila, neboť dle jejího názoru je třeba odlišit pohledávku zajištěnou zástavním právem od nároku na náhradu nákladů řízení v případě, že zástavní věřitel úspěšně uplatní svůj nárok ze zástavního práva u soudu vůči zástavnímu dlužníkovi. Nárok na náhradu nákladů řízení nemá nic společného se zajištěnou pohledávkou, je samostatným nárokem a lze ho uspokojit z jakéhokoliv majetku zástavního dlužníka; omezení uspokojení svého nároku tak stěžovatelka považovala za porušení svých práv.

Z napadených rozsudků přiložených k ústavní stížnosti vyplynulo, že žalovaná, která je výlučnou vlastnicí nemovitostí v k. ú. Bělá pod Bezdězem, a to budovy č.p. 23 na stavební parcele č. 266, stavební parcely č. 266, stavební parcely č. 2150 a pozemku p. č. 31, byla zavázána povinností zaplatit stěžovatelce žalovanou částku s vyčísleným úrokem z prodlení, náklady nalézacího řízení ve výši 30 184,- Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 25 080,- Kč s tím, že stěžovatelka je oprávněna domáhat se uspokojení této své pohledávky po žalované pouze z výtěžku prodeje zástavy, kterou jsou předmětné nemovitosti v k. ú. Bělá pod Bezdězem.

Nalézací i odvolací soud přiznaly úspěšné stěžovatelce právo na náhradu nákladů řízení, které označily jako náklady spojené s uplatněním pohledávky ve smyslu ustanovení § 121 odst. 3 obč. zák., a proto spojily způsob uspokojení žalované pohledávky a přiznaného práva na náhradu nákladů řízení i z hlediska jejich zaplacení pouze z výtěžku prodeje zástavy. K odvolacím námitkám stěžovatelky týkajících se té části náhradově nákladového výroku rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi, jimiž bylo omezeno uspokojení pohledávky na náhradu nákladů řízení z výtěžku zpeněžení zástavy, Krajský soud v Praze s odkazem na shora citované ustanovení občanského zákoníku potvrdil závěr okresního soudu o tom, že pod náklady spojené s uplatněním pohledávky spadají i náklady soudního řízení, pokud byla v občanském soudním řízení úspěšně uplatněna jejich náhrada.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí v rozsahu vymezeném stěžovatelkou z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a svobod a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

Rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení a reflexí z hlediska zachování práva na spravedlivý proces se Ústavní soud ve své rozhodovací praxi zabývá opakovaně se zdůrazněním, že otázku náhrady nákladů řízení, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout, nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na stejnou úroveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé (srov. usnesení

sp. zn. III.ÚS 109/03

,

sp. zn. IV.ÚS 10/98

,

sp. zn. I.ÚS 30/02

dostupná v elektronické podobě na http://nalus.usoud.cz či

sp. zn. IV.ÚS 303/02

, publ. in Sb. n. u. sv. 27, str. 307). Rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je zásadně doménou obecných soudů a Ústavní soud není oprávněn v detailech přezkoumávat jednotlivá rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení či je korigovat z pohledu jednoduchého práva, a to i v případě, kdy by se s výkladem a aplikací tohoto práva obecnými soudy v tom kterém konkrétním případě neztotožňoval. Otázka náhrady nákladů může dosáhnout ústavněprávní dimenze toliko v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto rozhodování, např. v důsledku svévolné interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, či v případě extrémního rozporu s principy spravedlnosti, např. v důsledku přepjatého formalismu či zcela nedostatečného odůvodnění učiněného rozhodnutí. Případy, kdy Ústavní soud ústavní stížnost otevřel věcnému posouzení, jsou proto výjimečné (srov. např. nálezy

sp. zn. III. ÚS 224/98

, Sb. n. u., sv. 15, str. 17,

sp. zn. II. ÚS 598/2000

, Sb. n. u., sv. 23, str. 23 a další).

V projednávané věci pochybení, které by mělo ústavněprávní relevanci, Ústavní soud neshledal. Otázka, co je příslušenstvím pohledávky, řeší podústavní právo, kterou Okresní soud v Mladé Boleslavi a Krajský soud v Praze v souvislosti s přiznanou náhradou nákladů řízení interpretovaly v souladu s dosavadní judikaturou obecných soudů, včetně Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 30. 3. 2009 sp. zn. 20 Cdo 1932/2007, usnesení ze dne 14. 7. 2010 sp. zn. 21 Cdo 1520/2009), způsobem, který Ústavní soud akceptoval (srov. nález ze dne 26. 8. 2010

sp. zn. III.ÚS 101/05

, dostupný v el. podobě na http://nalus.usoud.cz).

Totožnými námitkami vznesenými v ústavní stížnosti se zabýval v odvolacím řízení již Krajský soud v Praze; lze tedy i v tomto směru konstatovat, že postupoval v rámci daném příslušnými procesními normami. Skutečnost, že stěžovatelka s postupem a závěry obecných soudů nesouhlasí, pro kasaci napadených rozhodnutí sama o sobě nepostačuje. Jak Ústavní soud ve své rozhodovací praxi vyložil, rozdílný názor na interpretaci podústavního práva sám o sobě nemůže založit porušení práva na soudní ochranu či na spravedlivý proces.

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 8. června 2011

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu