Constitutional complaint dismissed for late filing; prior complaint pending by Constitutional Court.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint because it was filed after the statutory 60-day deadline. Although the applicant argued the deadline started from a later delivery date, the court found the filing time-barred under civil procedure rules. The court noted the applicant had previously lodged a similar complaint which was pending, and suggested seeking redress at the European Court of Human Rights.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw on the Constitutional Court § 72; Law on the Civil Procedure Code § 49: A constitutional complaint filed after the statutory deadline is inadmissible, even if the applicant previously lodged a similar complaint that remains pending before the Constitutional Court.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 21. června 2011 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. F. M., bez právního zastoupení, směřující proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 18. března 2011 č. j. 35 C 556/2010-16, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou elektronicky dne 3. 6. 2011 stěžovatel brojil proti postupu okresního soudu ústícím do vydání v záhlaví citovaného rozhodnutí, kdy mu okresní soud řádně a včas nedoručil do jeho datové schránky žalobu a znemožnil mu se tak k ní vyjádřit a hájit svá práva, čímž došlo k porušení jeho základního práva garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Dotazem v kanceláři Okresního soudu Plzeň-město bylo zjištěno, že svrchu uvedené rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno do datové schránky dne 1. 4. 2011, který si jej téhož dne i vyzvednul.
Předtím, než Ústavní soud přikročí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je soudce zpravodaj povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny obsahové a formální náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zda je věcně projednatelná.
Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí včetně dodržení lhůty k podání ústavní stížnosti v délce 60 dnů, která dle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, počíná dnem následujícím dnu doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Zmeškání této lhůty přitom podle konstantní judikatury Ústavního soudu nelze prominout.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti nebyla zachována, neboť počala běžet dnem 2. 4. 2011 a již v době odeslání ústavní stížnosti elektronickou cestou uplynula. Pokud stěžovatel odvíjel počátek lhůty uplynutím 10denní lhůty od doručení napadeného rozsudku do datové schránky, odporuje jeho úvaha příslušným ustanovením občanského soudního řádu, upravujícím problematiku doručování a podmínek tzv. fikce doručení (§ 49 a násl. o. s. ř.).
Ústavní stížnost byla tedy podána po zákonem stanovené lhůtě, a proto musela být mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání (§ 43 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud nicméně považuje za nezbytné zdůraznit, že stěžovatel si v dané věci již dříve a ve lhůtě ústavní stížnost podal, vedenou u Ústavního soudu pod
sp. zn. IV. ÚS 1535/11
. Ústavní soud ji nicméně dne 30. 5. 2011 odložil dle ust. § 41 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to i navzdory skutečnosti, že stěžovatel Ústavnímu soudu předložil vyjádření místopředsedy Okresního soudu Plzeň-město, v němž uznal námitky stěžovatele vůči postupu okresního soudu a přiznal tak pochybení okresního soudu, kdy stěžovateli bylo znemožněno vyjádřit a bránit se podané žalobě, neboť mu nebyla doručována zákonem předepsaným způsobem. A byť Ústavní soud ve své judikatuře mnohokrát orgánům veřejné moci a především obecným soudům vytýkal přílišný formalistický postup, v případě stěžovatele se sám dopustil politováníhodného pochybení, neboť svým zcela formalistickým postupem, kdy namísto k základním právům stěžovatele šetrnějšího přístupu v podobě zaslání výzvy stěžovateli k odstranění vad, ústavní stížnost v posledních dnech zákonné lhůty odložil a stěžovateli tak prakticky znemožnil aby se u Ústavního soudu opětovně řádně a včas domáhal ochrany svých základních práv, do nichž mu bylo zcela prokazatelně postupem okresního soudu zasaženo. Vzhledem k okolnosti, že proti rozhodnutím Ústavního soudu nejsou přípustné opravné prostředky, může se stěžovatel ochrany svých základních práv domáhat pouze cestou podání si stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. června 2011
Eliška Wagnerová, v.r.
soudce zpravodaj