Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 1001/11 ECLI:CZ:US:2011:3.US.1001.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded regarding court delay damages claim.

Numero d'incarto III.ÚS 1001/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against lower court rulings. The applicant claimed violations of fundamental rights due to excessive court delays in a damages suit, arguing the proceedings were oppressive and confusing. The Court rejected these claims because the lower courts had already established the applicant's claim was time-barred, a conclusion the applicant did not contest.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is clearly unfounded when the contested decision is based on a legal conclusion (such as the statute of limitations) that the applicant does not dispute and which does not infringe upon their rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint statute of limitations clearly unfounded fundamental rights court delay damages time-barred claim Constitutional Court

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 16. června 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. N., zastoupeného JUDr. Květuší Blaškovičovou, advokátkou v Plzni, Pod Vinicemi 2, proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 1. 2011 č. j. 25 Cdo 1896/2009-70, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 3. 2009 č. j. 10 Co 46/2009-57 a rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 28. 11. 2008 č. j. 34 C 252/2008-46, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 5. 4. 2011 a doplněnou podáním ze dne 9. 5. 2011, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť tvrdí, že jimi byl krácen na svých ústavně zaručených právech podle čl. 1, čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Napadenými rozhodnutími mělo dále dojít k porušení čl. 1, čl. 9 odst. 3, čl. 90 a čl. 95 Ústavy ČR, jakož i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel v ústavní stížnosti rekapituluje průběh řízení před obecnými soudy, které bylo zahájeno na základě jeho žaloby, v níž požadoval na žalované ČR - Ministerstvu spravedlnosti zaplacení částky 1.000.000.000,- Kč, jako náhrady nemajetkové újmy za způsobení těžkého emocionálního strádání z nefunkčnosti českých soudů, způsobené nepřiměřenou délkou soudního řízení o jeho žalobě proti České republice za maření podnikatelského úsilí. Způsob projednávání této jeho žaloby byl dle stěžovatele zmatečný, represivní, právo poškozující a nepřiměřeně dlouhý. Řízení prodlužoval i Evropský soud pro lidská práva, na který se stěžovatel obrátil. Stěžovatel dále vytýká obecným soudům celou řadu dalších pochybení, jež se ovšem pohybují spíše v rovině obecných námitek proti fungování soudního systému. Z výše uvedených důvodů stěžovatel žádá, aby Ústavní soud zrušil napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu, jakož i všechna rozhodnutí mu předcházející.

Ústavní soud především konstatuje, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem.

Po přezkoumání ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Podstata rozhodnutí, napadených v ústavní stížnosti, spočívá v právním závěru obecných soudů, že došlo k promlčení nároku uplatněného stěžovatelem. Tento závěr obecné soudy v odůvodnění svých rozhodnutí podrobně a srozumitelně zdůvodnily. Na vyčerpávající odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu, kterým bylo dovolání zamítnuto, možno v dalším odkázat. Ústavní soud neshledal důvody, pro které by měl uvedený závěr obecných soudů zasáhnout do práv stěžovatele či porušovat ustanovení Ústavy ČR, jak tvrdí stěžovatel. Ostatně stěžovatel ani k tomuto závěru obecných soudů nic nenamítá.

Námitky stěžovatele uvedené v ústavní stížnosti se pohybují v rovině obecné kritiky soudního systému, aniž by se ovšem vztahovaly ke konkrétním závěrům obecných soudů, vyjádřených v napadených rozhodnutích. Z obsahu stížností napadených rozhodnutí Ústavní soud tedy neshledal zásah do práv, kterých se stěžovatel dovolává.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. června 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu