Constitutional Court dismisses appeal claiming lack of interpreter violated rights despite client's prior unassisted proceedings.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint regarding the refusal to appoint an interpreter. The applicant, an Ukrainian national, argued that her limited Czech language skills and psychological stress prevented her from effectively defending herself in divorce and property disputes. The court found the complaint inadmissible because the applicant had previously participated in similar proceedings without an interpreter and only requested one late in the current case, indicating the need did not arise from the proceedings themselves.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 18 odst. 2 o. s. ř.; čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod: The right to an interpreter cannot be abused to intentionally prolong proceedings when the participant clearly and without doubt controls the language of the proceedings.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 7. června 2011 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, o ústavní stížnosti I. K., zastoupené Mgr. Janou Syrovátkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Bělehradská 568/92, proti rozsudkům Městského soudu v Praze sp. zn. 20 Co 361/2010 ze dne 20. 1. 2011 a Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 13 C 133/2008 ze dne 27. 4. 2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení základních práv garantovaných čl. 36 odst. 1, 2, a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i porušení čl. 96 odst. 1 Ústavy, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, jimiž byla zavázána - v konečném výsledku - k zaplacení částky 68.785,- Kč s příslušenstvím, představující bezdůvodné obohacení získané stěžovatelkou na úkor bývalého manžela (žalobce), který platil nájemné z družstevního bytu, jehož se po soudním rozhodnutí a zrušení práva společného nájmu manželů stal výlučným uživatelem a k němuž se váže povinnost stěžovatelky jej vyklidit po zajištění náhradního bytu.
Proti uvedeným rozsudkům obecných soudů směřuje stížnost, v níž stěžovatelka porušení shora označených základních práv spatřuje v podstatě v tom, že ač je ukrajinské národnosti, nebyl v řízení ustanoven tlumočník. Po celou dobu řízení před soudem I. stupně - kde nebylo vyhověno její žádosti o ustanovení právního zástupce -byla odkázána sama na sebe a svou omezenou schopnost komunikovat v českém jazyce, přitom k tomu uvádí, že sice v češtině je schopna bez výraznějších problémů hovořit o běžných věcech, její znalost češtiny však rozhodně nepostačuje k plnohodnotnému uplatnění práv v soudním řízení, což se snaží dokumentovat příklady neschopnosti rozlišování vyjmenovaných pojmů. Její jazyková nevybavenost, kterou dále rozvádí a která byla umocněna jejím psychickým stavem a stresem, které pro ni představovalo soudní jednání, způsobila, že soudu, jeho otázkám a poučením dostatečně nerozuměla, nebyla schopna posoudit soulad protokolace se svými vyjádřeními. S ohledem na uvedené pak dává najevo své přesvědčení o diskriminačním postupu soudů, nesprávném, jí poškozujícím výkladu jejích odpovědí a nesprávném zhodnocení důkazů obecnými soudy, přitom opakovaně tvrdí, že v předmětném bytě nebydlela z důvodů obav ze svého bývalého manžela - žalobce, který do bytu běžně docházel a výměnami zámků jí znemožnil přístup do bytu. Z těchto v ústavní stížnosti dále rozvedených důvodů proto navrhuje zrušení napadených rozhodnutí pro porušení shora označených základních práv.
Ústavní stížnost není důvodná.
Smyslem ustanovení § 18 odst. 2 o. s. ř. a čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod je zajistit, aby účastník řízení, který neovládá jazyk, v němž řízení probíhá, nebyl touto skutečností znevýhodněn a po jazykové stránce rozuměl všemu podstatnému, co je v řízení řečeno. Ústavní soud však již ve své dřívější judikatuře (např. rozhodnutí
sp. zn. IV. ÚS 394/01
) uvedl, že tohoto práva nesmí být zneužito k záměrnému a účelovému prodlužování řízení, jeho zdržování a zvyšování jeho nákladů za situace, kdy účastník řízení zcela evidentně a bez sebemenších pochyb jazyk, v němž se vede jednání, ovládá.
Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 13 C 133/2008, s jehož obsahem se Ústavní soud seznámil, je patrno, že stěžovatelka s obecnými soudy jednala způsobem, z něhož potřeba ustanovit jí tlumočníka nevyplynula, ostatně ona sama o jeho ustanovení žádala poprvé teprve v doplnění svého odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, o potřebě ustanovení tlumočníka se dříve nezmiňovala přesto, že v průběhu řízení žádala o ustanovení právního zástupce, kteroužto žádost však zdůvodňovala svým zdravotním stavem a finančními poměry. Také v předcházejících soudních řízeních o rozvod manželství, výživné i zrušení práva společného nájmu k bytu vystupovala před soudem bez tlumočníka. Argumentace odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacím soudem, který mj. i těmito důvody zdůvodnil posouzení námitky stěžovatelky (žijící v České republice nepřetržitě nejméně od roku 1992), týkající se neustanovení tlumočníka, jako účelové, odpovídá obsahu spisu a na zdůvodnění rozhodnutí jmenovaného soudu v tomto směru, které tak Ústavní soud považuje za ústavně konformní, lze odkázat. Dodat třeba, že zhodnocení provedeného dokazování a zjištění skutkového stavu - který Ústavní soud sám s odkazem na svou judikaturu přehodnocovat nemůže - vztahujícího se k posouzení otázky skutečného užívání předmětného bytu účastníky řízení v rozhodném období, činily obecné soudy, jak patrno z odůvodnění jejich rozhodnutí, nikoliv jen na podkladě výpovědi stěžovatelky, jež podle ní měly být ovlivněny jejím nepřesným vyjadřováním, ale především také ze zjištění plynoucích z listinných důkazů a soudních spisů, týkajících se předchozích řízení účastníků.
Z uvedeného je patrno, že porušení v záhlaví označených základních práv v daném řízení Ústavní soud nezjistil, a proto ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. června 2011
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu