Constitutional Court dismisses appeal as it is not a further instance and lacks jurisdiction over ordinary court decisions.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint against lower court rulings regarding the enforcement of a judgment. The applicant argued that the proceedings were flawed due to issues with legal representation and the application of simple law, claiming violations of fundamental rights. The court determined that the Constitutional Court is not a further instance in the ordinary judicial system and therefore lacks jurisdiction to review the correctness of ordinary court decisions unless a fundamental right is violated.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court is not a further instance in the ordinary judicial system and may only intervene if it finds that the application of simple law by ordinary courts resulted in a violation of fundamental rights or freedoms.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 19. května 2011 v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. J. S., zastoupené Mgr. Janou Sumarovou, advokátkou, se sídlem Mírové náměstí 3d/519, 703 00 Ostrava - Vítkovice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 2010 sp. zn. 9 Co 1119/2010 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 7. 2009 sp. zn. 51 E 756/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 29. 4. 2011, doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 5. 2011 a doplněnou podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 17. 5. 2011 se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích základních práv garantovaných čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Napadeným usnesením Okresního soudu v Ostravě byl vůči stěžovatelce podle vykonatelného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2007 sp. zn. 11 Co 821/2006 nařízen výkon rozhodnutí. Napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě bylo odvolání stěžovatelky podle ust. § 254 odst. 2 věty druhé po středníku o. s. ř. odmítnuto. Argumentace stěžovatelky, která je totožná jako v řízení před obecnými soudy, vychází z kritiky nalézacího řízení, když dle stěžovatelky je to zatíženo vadami, neboť oprávněný v nalézacím řízení byl zastoupen právním zástupcem na základě neplatné plné moci.
Poté, co Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatelky obsažené v ústavní stížnosti a konfrontoval je s obsahem napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud především konstatuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody [ust. § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Ústavní soud ve svých četných rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má vadná aplikace podústavního práva obecným soudem za následek porušení základních práv či svobod jednotlivce. Jedná se o případy, v nichž Ústavní soud posuzuje, zda obecné soudy v dané věci ústavně souladně posoudily konkurenci norem jednoduchého práva sledujících určitý ústavně chráněný účel či konkurenci interpretačních alternativ jedné konkrétní normy nebo o otázku, zda obecné soudy svévolně neaplikovaly podústavní právo (srov. např. nález ze dne 30. 6. 2004
sp. zn. III. ÚS 321/03
, Sb. n. u., sv. 33, str. 371, 374-375).
Stěžovatelkou předložené námitky jsou v podstatě opakováním námitek uplatněných v řízení před obecnými soudy, která předcházela řízení o nařízení exekuce, a nejsou proto relevantní. Všechny námitky stěžovatelky se nadto pohybují v rovině jednoduchého práva, a jak řečeno, nevztahují se k napadeným rozhodnutím. Stěžovatelka staví Ústavní soud do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu nepřísluší. Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy dospěly k závěru, který lze ústavně právně akceptovat. V rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud nenašel pochybení, která by svědčila o zásahu do základních práv stěžovatelky, když krajský soud vyložil, proč argumentaci stěžovatelky nepovažoval za rozhodnou pro nařízení exekuce. Naopak, rozhodnutí okresního soudu je dostatečně vyargumentováno; odvolací soud se s námitkami stěžovatelky řádně vypořádal, při rozhodování přihlédl ke všem okolnostem, které vyšly v řízení najevo, věc po právní stránce hodnotil a právní normy aplikoval s ohledem na ústavní principy obsažené v Listině, přičemž své rozhodnutí řádně odůvodnil. Obecné soudy ústavně přijatelně, na základě provedeného dokazování, zjistily skutkový stav, na který aplikovaly přiléhavou a ústavně konformně interpretovanou právní normu, a proto Ústavní soud nevidí důvod k zásahu.
Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích tvrzené porušení základních práv stěžovatelky a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. května 2011
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu