Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 182/11 ECLI:CZ:US:2011:4.US.182.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding ex officio enforcement costs when debtor lacks assets.

Numero d'incarto IV.ÚS 182/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a court bailiff against lower court rulings on enforcement costs. The bailiff argued that courts incorrectly interpreted the enforcement order regarding cost allocation when the debtor died and had no assets. The court ruled that the lower courts correctly applied the enforcement order valid at the time of the enforcement action, and that mere disagreement with their legal conclusions does not constitute a violation of fundamental rights.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 89 of the Enforcement Order; The Constitutional Court holds that when enforcement is halted due to the debtor's lack of assets without the creditor's procedural fault, the creditor cannot be ordered to pay enforcement costs, and disagreement with lower court legal conclusions does not violate fundamental rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal enforcement costs allocation insolvent debtor death procedural fault requirement fundamental rights protection

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
Law No. 120/2001 Coll. on court bailiffs and enforcement activities

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Jana Parasky, soudního exekutora se sídlem Most, Budovatelů 2957/108, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Grusem, advokátem se sídlem Ústí nad Labem, Resslova 1754/3, proti usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 22. července 2009 č. j. 21 Nc 7725/2007-13 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. srpna 2010 č. j. 12 Co 443/2010-26, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena 18. ledna 2011, se stěžovatel domáhal podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho práva zaručená čl. 9 odst. 1 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 a čl. 95 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").

Z předložené ústavní stížnosti a připojených příloh Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Mostě usnesením ze dne 22. července 2009 č. j. 21 Nc 7725/2007-13 zastavil exekuci na majetek ve věci oprávněného Statutárního města Most (dále jen "oprávněný") proti povinnému Z. K. (dále jen "povinný") o 26 640,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) z důvodu, že povinný po nařízení exekuce zemřel a dědické řízení bylo zastaveno pro nemajetnost. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a oprávněnému uložil povinnost zaplatit stěžovateli náklady exekuce ve výši 4 165,- Kč (výrok III.). K odvolání oprávněného Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 17. srpna 2010 č. j. 12 Co 443/2010-26 rozhodnutí okresního soudu v napadeném III. výroku o nákladech exekuce změnil tak, že oprávněnému se povinnost k náhradě nákladů exekuce neukládá a ve výroku II. o nákladech řízení napadené usnesení potvrdil.

Stěžovatel nesprávnost rozhodnutí obecných soudů spatřoval v nesprávné interpretaci ustanovení § 89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), konkrétně věty druhé. Stěžovatel má za to, že je v rozporu se zásadou právního státu a zákonnosti rozhodování obecných soudů, pakliže soudy rozhodly v přímém rozporu se zněním zákona a s tím, co na základě tohoto znění mohou účastníci soudního řízení včetně soudního exekutora spravedlivě a předvídatelně očekávat.

Ústavní soud po přezkoumání napadených rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a po zvážení všech okolností případu konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, dále otázka, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ústavní soud může dále posoudit, zda napadená rozhodnutí byla náležitě a srozumitelně odůvodněna a zda zjevně nejsou výsledkem libovůle ze strany soudu.

Podstatou ústavní stížnosti je polemika s rozhodnutím obecných soudů o uložení povinnosti k náhradě nákladů exekutora. Okresní soud v Mostě dne 22. července 2009 zastavil exekuci na majetek z důvodu úmrtí povinného a stěžovatel se domáhá, aby byla soudem uložena povinnost oprávněnému zaplatit mu náklady exekuce.

Ústavní soud podotýká, že se s právní otázkou nastolenou v ústavní stížnosti vypořádal v nálezu

sp. zn. IV. ÚS 314/09

(publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 53, nález č. 110, str. 375 a násl. a in http://nalus.usoud.cz), jakož i v dalších navazujících rozhodnutích (např. nálezy Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 969/09

,

I. ÚS 1851/09

,

II. ÚS 705/09

,

IV. ÚS 2427/09

a další, všechny dostupné na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud v těchto rozhodnutích vyslovil právní názor, že z pohledu ústavně konformní interpretace intertemporality, založené novelou exekučního řádu zákonem č. 347/2007 Sb., jakož i ústavně konformní interpretace ustanovení § 89 exekučního řádu, ve znění platném do 31. prosince 2007, je třeba výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí, vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb., posoudit dle exekučního řádu ve znění platném a účinném do 31. prosince 2007. Z důvodů dále rozvedených v citovaných nálezech tak v případě, že je exekuce zastavena pro nedostatek majetku na straně povinného, přičemž na straně oprávněného nelze shledat procesní zavinění za zastavení exekuce, nelze uložit úhradu nákladů exekučního řízení oprávněnému. Pro úplnost budiž v této souvislosti odkázáno na plenární nález Ústavního soudu ze dne 29. září 2010

sp. zn. Pl. ÚS 16/08

(in http://nalus.usoud.cz), jež se dané problematiky rovněž týká.

Výše uvedené závěry v plné míře dopadají i na nyní projednávanou věc, neboť exekuce na majetek povinného byla nařízena usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 19. června 2007 č. j. 21 Nc 7725/2007-4. Krajský soud ve svém rozhodnutí tedy nepochybil a zcela správně aplikoval ustanovení § 89 exekučního řádu ve znění platném do 31. 12. 2007.

Argumenty, které stěžovatel v ústavní stížnosti uplatnil, nevedou k závěru, že by k zásahu do práv, jichž se dovolával došlo. Ve věci rozhodující soudy se celou věcí podrobně zabývaly a jejich vydaná rozhodnutí jsou pak logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodněna, přičemž argumentace stěžovatele při polemice s učiněnými právními závěry nepřekročila rámec podústavního práva. Proto postačí na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí odkázat.

Pokud stěžovatel nesouhlasí se závěry, které ve věci rozhodující soudy v řízení vyvodily, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základních práv chráněných Listinou a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.

Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci rozhodujícími soudy jsou výrazem jejich nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení namítaných základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 30. května 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu