Constitutional Court dismisses complaint claiming violation of right to legal aid in civil proceedings.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected L. M.'s constitutional complaint challenging lower court decisions denying legal representation and fee waivers. The applicant argued he lacked legal education and faced complex litigation, yet the appellate court deemed the electricity payment dispute straightforward. The court ruled that the right to free legal aid does not exist in civil cases and that the lower court correctly applied the Civil Procedure Code by requiring case complexity.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 30 of the Civil Procedure Act; The right to free legal representation by a lawyer in civil proceedings is not guaranteed by the Charter of Fundamental Rights and Freedoms or the ECHR, and courts are not obliged to appoint counsel solely based on financial hardship without considering the complexity of the case.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti L. M., zastoupeného JUDr. Natalií Navrátilovou, advokátkou se sídlem Kroměříž, Blahoslavova 422, proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 22. 12. 2010 sp. zn. 60 Co 454/2010 a usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 1. 9. 2010 sp. zn. 6 C 170/2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 22. 3. 2011 a kvalifikovaně doplněnou podáním ze dne 12. 5. 2011, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení, jimiž měla být porušena jeho ústavní práva garantovaná čl. 3 odst. 3, čl. 37 odst. 2, odst. 3 a čl. 96 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel připomíná, že podle ustálené judikatury soudů je žadatel při podání žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů povinen tuto potřebu uvést. Uvedenou povinnost stěžovatel splnil v podání z 27. 7. 2010. Poukazuje na to, že sám nemá právní vzdělání a dle jeho názoru nejde o jednoduchý případ, neboť je třeba provádět rozsáhlé dokazování.
Z obsahu listin připojených k ústavní stížnosti bylo zjištěno, že Okresní soud ve Zlíně napadeným usnesením stěžovateli nepřiznal osvobození od placení soudních poplatků a současně zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce pro řízení o zaplacení částky 26.193,- Kč s příslušenstvím. O odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, dalším napadeným usnesením, jímž rozhodnutí soudu I. stupně v části, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudních poplatků, změnil tak, že stěžovateli osvobození od soudních poplatků přiznal, a v části, jíž bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce, je potvrdil.
Po zvážení obsahu ústavní stížnosti i napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatele o porušení zásady rovnosti účastníků řízení a zásahu do základního práva na právní pomoc v řízení před soudy, zakotveného v čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny (které je součástí širšího pojetí práva na spravedlivý proces zakotveného v hlavě páté Listiny a souvisí s právem na přístup k soudu).
V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že Listina ani Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod nezaručují právo na bezplatné právní zastoupení advokátem v občanskoprávních sporech. Takové právo však v jednotlivých případech, zejména je-li účastník nemajetný (jak tomu bylo v případě stěžovatele), může vyplývat z práva na přístup k soudu (srov. usnesení
sp. zn. IV. ÚS 1184/10
ze dne 21. 6. 2010, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Ústavní soud se k právu na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny vyslovil např. v usnesení ze dne 17. 3. 1998
sp. zn. III. ÚS 296/1997
, kde mj. uvedl, že povinnost plynoucí státu z ústavně zaručeného práva na právní pomoc je dostatečně zabezpečena zákonem stanoveným způsobem, byť by tento způsob přinášel pro žadatele o právní pomoc jisté potíže (podání žádosti, osvědčení zákonem stanovených podmínek apod.).
V projednávané věci je tímto zákonem občanský soudní řád, konkrétně jeho ustanovení § 30, podle něhož odvolací soud při zvažování podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů stěžovateli pro řízení o zaplacení částky 26.193,- Kč postupovaly. Uvedené ustanovení nelze vykládat natolik extenzivně, že by soud byl povinen účastníkovi řízení ustanovit advokáta vždy, pokud to odůvodňují jeho majetkové poměry. Další podmínkou pro ustanovení zástupce, vyplývající z § 30 o. s. ř. je totiž potřeba ochrany zájmů účastníka, např. jde-li o věc po stránce skutkové nebo právní složitou. Právě otázku složitosti sporu odvolací soud velmi pečlivě zvažoval, přičemž dospěl k závěru, že předmětem řízení je zaplacení úhrady za spotřebované dodávky elektřiny, což není složitá věc, která by vyžadovala ustanovení zástupce z řad advokátů.
Ústavní soud, jehož povinností je neztratit ze zřetele své skutečné poslání a omezit se na základní úkol, jímž je posuzování konformity aktů aplikace práva s ústavním pořádkem, tak konstatuje, že odvolací soud interpretoval příslušnou normu ústavně konformním způsobem a své rozhodnutí patřičně odůvodnil. Ústavní soud tak neshledal, s ohledem na své kompetence, žádný důvod k tomu, aby uvedený řádně zdůvodněný závěr soudu přehodnocoval. Sama skutečnost, že se s ním stěžovatel neztotožňuje, nezakládá porušení ve stížnosti tvrzených ústavních práv.
Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. května 2011
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu