Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding civil court evidence evaluation in motorcycle defect case.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a motorcycle buyer against lower court rulings denying her claim for a price reduction due to vehicle defects. The applicant argued that the courts violated her fundamental rights by inadequately evaluating evidence and refusing additional witness testimony, yet the courts relied on an expert report proving the defect's origin was indeterminate at the time of transfer. The court ruled that general courts are not bound to re-evaluate factual findings or conduct a new assessment of evidence, and thus the lower courts did not infringe upon the applicant's rights.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court does not re-evaluate evidence or factual findings by general courts, and a constitutional complaint is inadmissible if it merely disputes legal conclusions without demonstrating a violation of fundamental rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 19. května 2011 v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. Š., zastoupené JUDr. Marcelou Lechnerovou, advokátkou se sídlem Karlovo nám. 24, Praha 1, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 2. 2011 č. j. 18 Co 387/2010-267, a rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 7. 6. 2010 č. j. 4 C 71/2007-234, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností předanou k poštovní přepravě dne 4. 5. 2011, tedy podanou ve lhůtě 60 dnů od doručení napadeného rozhodnutí (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, neboť měla za to, že jimi byla porušena její základní práva garantovaná čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále jimi měly být porušeny čl. 4, čl. 90 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky.
Okresní soud v Klatovech v záhlaví citovaným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatelky, jíž se domáhala zaplacení částky 23 809 Kč s příslušenstvím jako slevy z kupní ceny motocyklu, který na základě kupní smlouvy ze dne 30. 7. 2003 za celkovou částku 40 000 Kč zakoupila od žalovaného - J. P. Práva na slevu z kupní ceny se domáhala poté, co se na motocyklu objevily vady, které jej učinily nepojízdným. Okresní soud žalobu zamítl s odůvodněním, že se stěžovatelce, a to i s ohledem na závěry znaleckého posudku Ing. K. ohledně stavu motocyklu v době uzavření kupní smlouvy, nepodařilo v souladu s ust. § 499 a § 504 obč. zák. prokázat existenci jí namítaných vad motocyklu v době jeho převzetí. K dalším vytýkaným vadám soud nepřihlédl, neboť nebyly stěžovatelkou reklamovány řádně a včas (§ 102 obč. zák.). Proto soud poté, co pro nadbytečnost a irelevanci odmítl další návrhy stěžovatelky na doplnění dokazování (dopracování znaleckého posudku, výslechy svědků), její žalobu zamítl a dále rozhodl o nákladech řízení a o povinnosti stěžovatelky zaplatit soudní poplatek.
K odvolání stěžovatelky, v němž namítala porušení svých procesních práv ze strany okresního soudu, když odmítl provést jí navržené důkazy a své rozhodnutí tak učinil na základě nedostatečně provedeného a zmatečného dokazování, Krajský soud v Plzni v záhlaví citovaným rozsudkem rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř. V odůvodnění mimo jiné konstatoval, že "(z)e zcela jednoznačných závěrů znalce Ing. K. bylo prokázáno, že z technického hlediska nelze určit příčinu vzniku vytčené vady pístu a válce motoru motocyklu, a proto se nelze objektivně vyjádřit, zda vytčená vada existovala již v době převzetí věci. (...) Nelze navíc vyloučit, že k vytýkaným vadám mohlo dojít i v souvislosti s následnými opravami motocyklu, které (stěžovatelka) zajišťovala." (str. 3 rozsudku). Proto krajský soud uzavřel, že "nebylo prokázáno, že vytýkané vady motoru existovaly již v době převzetí věci, soud I. stupně nepochybil, pokud žalobu jako nedůvodnou zamítl." (str. 3 rozsudku). Následně ve výroku II. krajský soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti nicméně výše předestřené závěry obecných soudů i nadále zpochybňovala a na podporu tvrzení o porušení svých základních práv velmi obsáhle předestřela obdobnou argumentaci, která byla již obsahem podaného odvolání a je tak v podstatě opakováním a rozvedením námitek, které stěžovatelka uplatnila v řízení před obecnými soudy. I nadále tak stěžovatelka polemizovala se způsobem, jakým zejména okresní soud prováděl dokazování, když odmítl provést jí navržené důkazy. Stejně tak nesouhlasila s dílčími právními závěry obecných soudů, k nimž dle jejího názoru dospěly na základě nedostatečného a zmatečného hodnocení provedených důkazů. Proto navrhla, aby Ústavní soud v záhlaví citovaná rozhodnutí obecných soudů svým nálezem zrušil.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud již opakovaně judikoval, za jakých podmínek přistoupí k posouzení toho, zda hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy došlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Je tomu tak pouze za situace, kdy lze usuzovat o extrémním nesouladu mezi prováděnými důkazy a skutkovými zjištěními, která z provedených důkazů soud učinil, což v důsledku vedlo k vadnému právnímu posouzení věci. Jinými slovy jde o situaci, kdy rozhodnutí soudu svědčí o možné libovůli v jeho rozhodování. Jestliže obecné soudy respektují kautely dané procesními předpisy stran dokazování a hodnocení důkazů, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů, resp. znovu posuzovat skutkový stav zjištěný obecnými soudy (k tomu srov. nález
sp. zn. I. ÚS 4/04
ze dne 23. 3. 2004 (N 42/32 SbNU 405) nebo nález
sp. zn. I. ÚS 553/05
ze dne 20. 9. 2006 (N 167/42 SbNU 407).
Ústavní soud proto vztáhl shora uvedená kritéria na napadená rozhodnutí a neshledal nic, co by svědčilo o porušení základních práv stěžovatelky. Jak vyplývá z odůvodnění napadených rozhodnutí, stěžovatelka své námitky obsažené v ústavní stížnosti opřela především o polemiku se skutkovými zjištěními obecných soudů a fakta týkající se hodnocení důkazů v proběhnuvším řízení před obecnými soudy o jí podané žalobě, která se shodují s námitkami, jež sama uplatňovala již v průběhu odvolacího řízení. Stěžovatelka tak navzdory svému tvrzení v ústavní stížnosti, že si je míry ústavního přezkumu rozhodnutí obecných soudů Ústavním soudem vědoma, staví Ústavní soud právě do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu však nepřísluší. Neboť její námitky obsažené v ústavní stížnosti, jsou ve svém obsahu pouze polemikou s právními závěry obecných soudů ohledně prokázání existence vytýkaných vad motocyklu v době jeho převzetí, a to v rovině podústavního práva.
Navíc po důkladném seznámení se s napadenými rozhodnutími Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy přihlédly ke všem okolnostem, které vyšly v řízení najevo, vycházely z dostatečného množství relevantních důkazů (zejm. znalecký posudek Ing. K., výpověď stěžovatelky a další svědecké výpovědi) a detailně zdůvodnily, o které skutečnosti a důkazy opřely svá rozhodnutí. Krajský soud a před ním i okresní soud se s námitkami stěžovatelky řádně vypořádaly, a to především se stěžejní námitkou týkající se neprovedení jí navržených důkazu svědeckou výpovědí svědků W. a B., když je považovaly vzhledem k závěrům znaleckého posudku za nadbytečné a stěžovatelkou tvrzené skutečnosti nepotvrzující (viz výše, str. 3 - 4 rozsudku okresního soudu). Nelze tak přisvědčit v ústavní stížnosti předestřené argumentaci stěžovatelky týkající se opomenutého důkazu, neboť se v posuzované věci o případ opomenutého důkazu nejedná. O ten jde dle ustálené judikatury Ústavního soudu pouze tehdy, byl-li sice v řízení navržený důkaz proveden, avšak soud se s ním v rámci hodnocení důkazů nijak nevypořádal, anebo se jedná o situaci, kdy byl soudem návrh účastníka řízení na provedení důkazu bez adekvátního zdůvodnění zamítnut (srov. k tomu např. nález
sp. zn. II. ÚS 663/2000
ze dne 10. 4. 2001 (N 57/22 SbNU 19), nález
sp. zn. IV. ÚS 67/2000
ze dne 25. 1. 2001 (N 17/21 SbNU 153) nebo nález
sp. zn. II. ÚS 262/04
ze dne 8. 11. 2006 (N 208/43 SbNU 323).
Ústavní soud proto neshledal v napadených rozhodnutích porušení základních práv stěžovatelky, jak tvrdila v ústavní stížnosti, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. května 2011
Vojen Güttler
předseda senátu