Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 1319/11 ECLI:CZ:US:2011:2.US.1319.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal as unfounded due to lack of arbitrary evidence evaluation or legal norm conflict.

Numero d'incarto II.ÚS 1319/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Stavebniny Černý, s. r. o., against a lower court ruling ordering wage deductions. The complainant argued that the lower court failed to justify its evidence evaluation and ignored her claims regarding unpaid wages versus unauthorized deductions. The court determined the lower court's reasoning was logical, supported by wage slips, and did not constitute an arbitrary application of law or a violation of fundamental rights.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, § 43 odst. 2 písm. a): The Constitutional Court may reject a complaint as obviously unfounded if it does not involve arbitrary evidence evaluation, conflict of legal norms, or violation of fundamental rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint rejection arbitrary evidence evaluation fundamental rights violation wage deduction dispute lower court reasoning unfounded complaint legal norm conflict

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 43 para. 2 letter a)

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti obchodní společnosti Stavebniny Černý, s. r. o., se sídlem K Vápence 461, Teplice, zastoupené Mgr. Jaroslavem Dvořákem, advokátem Advokátní kanceláře Dvořák a partneři, s. r. o., se sídlem v Kladně, proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích č. j. 9 C 696/2009-55 ze dne 2. února 2011, za účasti Okresního soudu v Teplicích, jako účastníka řízení, a J. T., jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 5. května 2011 se stěžovatelka domáhá zrušení shora označeného rozsudku. Tím jí bylo uloženo zaplatit vedlejší účastnici řízení 6.492 Kč s příslušenstvím z titulu nevyplacené části mzdy, resp. neoprávněně provedené srážky mzdy, a co do uplatněné částky 1.000 Kč byla žaloba zamítnuta. Stěžovatelka tvrdí, že tímto rozsudkem bylo zasaženo do jejích práv podle čl. 2 odst. 3, čl. 90 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky, a podle čl. 1, čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

2. Stěžovatelka konkrétně namítá, že z odůvodnění napadeného rozsudku není zřejmé, jaké důkazy soud provedl a jaké nikoli, není v něm uvedeno, které skutečnosti má za prokázané a které nikoliv, absentuje informace o tom, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, jakož i zdůvodnění, proč se nezabýval dalšími pro věc rozhodnými tvrzeními stěžovatelky, a proč neprovedl další stěžovatelkou navrhované důkazy. Soud se rovněž nevypořádal se všemi skutečnostmi zjištěnými z provedených důkazů ani neuvedl, že by z provedených důkazů žádné relevantní skutečnosti nezjistil.

3. Ústavní soud předesílá, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), rozeznává v § 43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii návrhů, návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ze spisu obecného soudu. Jen pro pořádek je třeba upozornit, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter kontradiktorního řízení.

4. Dále Ústavní soud zdůrazňuje, že není běžným dalším stupněm v systému všeobecného soudnictví (

sp. zn. I. ÚS 68/93

, N 17/1 SbNU 123). Proto skutečnost, že obecné soudy vyslovily názor, s nímž se někdo neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (

sp. zn. II. ÚS 294/95

, N 63/5 SbNU 481). V minulosti proto Ústavní soud vymezil, že nesprávná aplikace podústavního práva obecnými soudy má za následek porušení základních práv a svobod zásadně pouze v případech konkurence norem podústavního práva, konkurence jejich výkladových alternativ, a konečně v případech svévolné aplikace podústavního práva (

sp. zn. III. ÚS 671/02

, N 10/29 SbNU 69), resp. v případech důkazů opomenutých, důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a konečně v případech hodnocení důkazů bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti je tak v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (

sp. zn. IV. ÚS 570/03

, N 91/33 SbNU 377). O nic takového ale v posuzovaném případě nejde.

5. Z odůvodnění napadeného rozsudku zcela jasně vyplývá, že jako základ skutkových zjištění vzal obecný soud mzdové lístky vystavené stěžovatelkou na jméno vedlejší účastnice řízení, a zamítl návrhy na doplnění dokazování výslechem jednatele stěžovatelky, vedlejší účastnice řízení a P. Z. s tím, že údaje získané ze shora uvedených podkladů zcela postačují pro rozhodnutí. Dále z rozsudku zcela jasně vyplývá, že vzal za prokázáno, že stěžovatelka měla v předmětných dvou měsících nárok na mzdu v určité výši, a dále v jednom z nich jí byla přiznána prémie, přičemž současně byla v obou měsících sražena ze mzdy částka s označením "péče o zboží". Tyto srážky neshledal obecný soud souladnými s § 327 zákoníku práce, a proto žalobě ve výše uvedeném rozsahu vyhověl. Zcela jasně tedy z rozsudku vyplývá, že nebyla shledána opodstatněnou procesní obrana stěžovatelky, podle níž se nejednalo o srážky, ale toliko o nevyplacení nenárokové části mzdy.

6. Z výše uvedeného je zřejmé, že obecný soud postupoval zcela v souladu se svými pravomocemi jak při vedení dokazování (omezením jeho rozsahu), tak při jeho hodnocení, a dále i při aplikaci právní normy na zjištěný skutkový stav. Postup obecného soudu je jasný, srozumitelný, logický předvídatelný, má oporu v žalobou uplatněném nároku, v provedeném dokazování i v právním řádu, a proto lze napadený rozsudek shledat ústavně souladným. Námitky stěžovatelky obsažené v ústavní stížnosti jsou tak jen polemikou se závěry obecného soudu, která není sama o sobě způsobilá posunout věc do ústavněprávní roviny, jak bylo vyloženo výše.

7. Ústavní soud tedy neshledal, že by došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelky. Proto byla její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. května 2011

Jiří Nykodým v. r.

předseda senátu