Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 1341/11 ECLI:CZ:US:2011:1.US.1341.11.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed because lawyer merely referenced client-drafted text without independently composing the submission.

Numero d'incarto I.ÚS 1341/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Mr. P. Č. because it failed to meet formal requirements under the Constitutional Court Act. Although the complainant was represented by a lawyer appointed by the Bar Association, the lawyer submitted a letter stating it was merely a copy of a text drafted entirely by the client. The court ruled that mandatory legal representation requires the lawyer to independently draft the complaint, not simply forward client-written text, to ensure procedural objectivity and legal quality.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Zákon o Ústavním soudu § 30 odst. 1; § 43 odst. 1 písm. a): Mandatory legal representation before the Constitutional Court requires the lawyer to independently draft the complaint; merely forwarding client-drafted text without independent composition does not satisfy the statutory requirement for proper representation.

Parole chiave

Generato dall'IA
mandatory legal representation Constitutional Court Act formal requirements independent drafting procedural objectivity constitutional complaint Bar Association appointment

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
Law No. 85/1996 Coll. on the legal profession

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 10. 5. 2011 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, doplněná podáním ze dne 16. 5. 2011, jež nesplňuje základní formální náležitosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatel, jenž byl Ústavním soudem poučen o formálních náležitostech kladených na ústavní stížnosti mnohokrát, se tentokráte na Ústavní soud obrátil poté, co mu byl Českou advokátní komorou určen podle § 18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, advokát. Tento advokát Ústavnímu soudu zaslal přípis - jenž je vlastně ústavní stížností samou (doplněnou v samostatné příloze ústavní stížností sepsanou samotným stěžovatelem) - a to následujícího znění:

"Rozhodnutím Předsedy České advokátní komory ze dne 2. 2. 2011 jsem byl v souladu s § 45 odst. 2 písm. a) z. č. 85/1996 Sb. o advokacii určen dle § 18 z.č. 58/1996 Sb. (správně má být 85) o advokacii k poskytnutí právních služby žadateli panu P. Č., rozhodnutí je přílohou toto podání. [...] Plnou moc klienta ze dne 2. 5. 2011 připojuji k podání. [...] V souladu s výslovným pokynem klienta podávám ústavní stížnost ve znění, které klient výslovně požadoval."

Na základě této skutečnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatel není řádně zastoupen v souladu s § 30 zákona o Ústavním soudu. Povinné zastoupení před Ústavním soudem je též třeba posuzovat nikoli čistě formalisticky, ale materiálně (tzn. ústavní stížnost musí být advokátem skutečně sepsána, není tedy možné, aby advokát toliko odkázal na text sepsaný samotným stěžovatelem; srov. k tomu přiměřeně stanovisko pléna Ústavního soudu [sp. zn. Pl. ÚS-st 1/96 ze dne 21. 5. 1996 (ST 1/9 SbNU 471)], kde je mj. konstatováno: "Smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení. Smysl a účel institutu povinného zastoupení podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. lze spatřovat i v univerzálnosti řízení před Ústavním soudem z hlediska návaznosti na jiné druhy procesního řízení."

Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost v souladu s § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Ostatně, shodně postupoval Ústavní soud např. již v řízení ve věci ústavní stížnosti téhož stěžovatele, jež bylo zakončeno vydáním usnesení

sp. zn. IV. ÚS 880/11

ze dne 7. 4. 2011.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. května 2011

Vojen Güttler, v. r.

soudce zpravodaj