Constitutional Court dismisses premature constitutional complaint while ordinary appeal is pending.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint as inadmissible because the ordinary appeal had not yet been decided. The petitioner claimed violations of fair trial and property rights but filed the complaint simultaneously with an appeal that the appellate court was still reviewing. The court ruled that examining the complaint before the final appeal decision would improperly interfere with the ordinary courts' jurisdiction and unnecessarily prolong proceedings.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw on the Constitutional Court § 72 para. 4; Law on the Constitutional Court § 75 para. 1: A constitutional complaint is inadmissible if an extraordinary remedy has been filed and is pending before the deciding court, as the principle of subsidiarity requires exhaustion of all ordinary remedies.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 19. května 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Dipl. Ing. J. C.-M., zastoupeného Mgr. Liborem Kaslem LL.M., advokátem se sídlem Palackého 740/1, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 22. 4. 2009 č. j. 5 C 147/92-1337 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 1. 2011 č. j. 23 Co 396/2009-1501, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas zaslanou ústavní stížností, splňující formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť měl za to, že jimi došlo k porušení práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Podle stěžovatele došlo též postupem obecných soudů ve svém důsledku k porušení základního práva stěžovatele vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny a základního práva na legitimní očekávání garantovaného čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
Dotazem ze dne 17. 5. 2011 na Okresní soud v Pardubicích bylo Ústavním soudem zjištěno, že stěžovatel podal proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích dovolání, o kterém dosud nebylo dovolacím soudem rozhodnuto. V dovolání stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a vrátil věc Okresnímu soudu v Pardubicích k dalšímu řízení.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Atribut subsidiarity ústavní stížnosti má jak dimenzi formální, tak dimenzi materiální. Na jedné straně se subsidiarita ústavní stížnosti odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti (ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Na druhé straně má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci.
Podle ust. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost i proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, a to ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Jinými slovy, v případě, kdy stěžovatel napadl rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, přičemž o přípustnosti dovolání rozhoduje sám dovolací soud, nelze posléze podanou ústavní stížnost i proti rozhodnutí odvolacího soudu odmítnout z důvodu její opožděnosti, ledaže byl mimořádný opravný prostředek čerpán neefektivně. V dané věci stěžovatel podal dovolání souběžně s ústavní stížností, a to z důvodu dle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř, přičemž dovolací důvody shledal žalobce v ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí dovolacího soudu, jakož i proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů začne stěžovatelovi běžet až dnem doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu. Pokud by byla ústavní stížnost věcně posouzena před rozhodnutím Nejvyššího soudu o podaném dovolání, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů. Pokud by se naopak rozhodl vyčkávat na rozhodnutí dovolacího soudu, zbytečně by prodlužoval své řízení a nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, k čemuž však, jak ostatně popsáno shora, není důvod (obdobně viz např. usnesení
sp. zn. II. ÚS 28/09
ze dne 13. 1. 2009). Rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze předjímat, stejně jako nelze nyní zkoumat, zda stěžovatel podal dovolání efektivně. Lze uzavřít, že podání ústavní stížnosti je nyní předčasné. Na druhou stranu odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele nepoškozuje, neboť pokud by jeho řádné dovolání neuspělo, bude moci zpracovat svou novou ústavní stížnost tak, aby zohledňovala i průběh a výsledky dovolacího řízení. Nadto je zřejmé, že sám stěžovatel dal svým postupem najevo, že tvrzený zásah do jeho práv lze odstranit v rámci dovolacího řízení.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud skrze soudce zpravodaje mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [ust. § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. května 2011
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj