Constitutional Court dismisses minor's appeal claiming unfair trial due to missing expert evidence on sexual capability.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the minor's constitutional complaint regarding a juvenile court decision. The complainant argued that the lower courts failed to order a specific expert report on his sexual capability, violating his right to a fair trial. The court rejected this claim, ruling that the police had already deemed the case inadmissible due to the minor's age and that the lower courts adequately addressed the arguments without procedural errors.
Regesto Legislator
Generato dall'IAZákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, pokud soudy řádně odůvodnily rozhodnutí a nebylo prokázáno, že došlo k opomenutí důkazů nebo zkrácení v právu na spravedlivý proces.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti nezletilého Jana (jedná se o pseudonym), zastoupeného svými rodiči, právně zastoupených Mgr. Terezou Horáčkovou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Líbeznice, Lánská 453, směřující proti rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 17. května 2010, č.j. 1 Rod 4/2009-190, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. října 2010, č.j. 13 Rodo 6/2010-213, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čímž mělo dojít ke zkrácení v principu právního státu zakotveného v čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky.
Výše uvedeným rozsudkem Obvodní soud Praha - východ upustil od uložení opatření podle § 93 odst. 8 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a soudnictví ve věcech mládeže (výrok I.), opatrovnici přiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). K odvolání opatrovnice odvolací soud napadeným usnesením rozsudek soudu prvého stupně potvrdil (výrok I.), opatrovnici přiznal náhradu na nákladech odvolacího řízení (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.).
Stěžovatel se domnívá, že v jeho věci došlo k porušení práva na spravedlivý proces, neboť v odvolacím řízení nebyl proveden jím navržený důkaz - doplnění znaleckého posudku o možnosti stěžovatele dokonat trestný čin, tedy uskutečnit pohlavní styk s ohledem na jeho věk a vyspělost způsobem, který popsal poškozený, a tedy prokázat, zda došlo k naplnění subjektivní stránky trestného činu. Obecné soudy tak nezjistily skutkový stav, o němž by neexistovaly důvodné pochybnosti, což činí jejich závěry nepřezkoumatelnými. K tomu odkázal na nález
sp. zn. III. ÚS 3320/09
, který uvedl, že právu účastníka řízení navrhnout důkaz odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, a pro případ, kdy jim soud nevyhoví, uvést, proč tak neučinil. S ohledem na uvedené stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí a spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. 13 Rodo 6/2010, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Policejní orgán odložil podezření ze spáchání trestného činu znásilnění, kterého se měl stěžovatel dopustit ve formě spolupachatelství, neboť trestní stíhání bylo nepřípustné podle § 11 odst. 1 písm. d) trestního řádu. Stěžovatel se měl společně se spolužákem rovněž ve věku 12 let znásilnit dalšího (11letého) spolužáka. S ohledem na věk pachatelů byla věc odložena a byla projednána podle zákona o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy, přičemž, jak výše uvedeno, od uložení opatření bylo upuštěno. Z odůvodnění napadeného usnesení je patrné, že soud se důkladně zabýval odvolacími námitkami a tyto srozumitelně posoudil jako nedůvodné. Konkrétně k námitce týkající se schopnosti stěžovatele dokonat trestný čin, popsané i v ústavní stížnosti, uvedl, že samo dokonání znásilnění není pro posouzení věci rozhodné s ohledem na trestnost samotného pokusu o trestný čin. Rovněž k dalším námitkám uvedeným v odvolání se Krajský soud v Praze vyjádřil dostatečně přezkoumatelným způsobem, který není možné označit za opomenutí, jež namítá stěžovatel. V projednávaném případě se tedy nejedná o opomenuté důkazy ve smyslu citovaného nálezu, a tím ke zkrácení v právu na spravedlivý proces.
Právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatel dovolává, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajištěno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Pokud jde o tvrzené porušení čl. 36 Listiny, Ústavní soud neshledal, že by byl stěžovatel postupem soudů zkrácen tvrzeným způsobem v zakotveném právu. Samo tvrzení o zkrácení v právu, založené výhradně na nesouhlasu se závěry obecných soudů, není způsobilé ke zvrácení napadených rozhodnutí. Soudy v řízení postupovaly v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně a úplně odůvodnily. Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.
Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. května 2011
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu