Constitutional Court dismisses constitutional complaint for non-exhaustion of remedies and lack of merit.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint against lower court decisions regarding court fee exemptions. The applicant failed to file a complaint for confusion against the Supreme Court's dismissal of her appeal, violating the exhaustion of remedies requirement. Consequently, the Court declared the complaint inadmissible regarding the lower courts and clearly unfounded against the Supreme Court.
Regesto Legislator
Generato dall'IAZákon o Ústavním soudu; občanský soudní řád: Ústavní stížnost je nepřípustná, pokud stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, a zjevně neopodstatněná, pokud obecné soudy rozhodly v souladu s právem bez porušení ústavně zaručených práv.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky M. S., zastoupené JUDr. Michalem Lincem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 1, Staroměstské nám. 17, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 4539/2010-127 ze dne 15. prosince 2010, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Cmo 222/2009-110 ze dne 9. října 2009 a proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 55 Cm 127/2008-84 ze dne 13. května 2009 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka s odkazem na porušení čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny Základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1, čl. 2 odst. 3 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 55 Cm 127/2008 Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Praze usnesením č. j. 55 Cm 127/2008-84 ze dne 13. května 2009 zamítl další návrh stěžovatelky na osvobození od soudních poplatků. Odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Praze usnesením č. j. 5 Cmo 222/2009-110 ze dne 9. října 2009 odmítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením č. j. 29 Cdo 4539/2010-127 ze dne 15. prosince 2010 odmítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu projednání věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti a naplnění podmínek jejího věcného projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky podle ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jímž je vyžadováno, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
Dle ust. § 229 odst. 4 občanského soudního řádu žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.
Jelikož usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Cmo 222/2009-110 ze dne 9. října 2009 bylo odvolání stěžovatelky odmítnuto, měla proti tomuto rozhodnutí stěžovatelka k dispozici mimořádný opravný prostředek, kterým je žaloba pro zmatečnost. Před podáním ústavní stížnosti tak byla stěžovatelka povinna vyčerpat i tento procesní prostředek, který jí zákon k ochraně jejího práva poskytoval. To však, jak vyplývá ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 55 Cm 127/2008, neučinila. Proto je v části směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Cmo 222/2009-110 ze dne 9. října 2009 a proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 55 Cm 127/2008-84 ze dne 13. května 2009 ústavní stížnost nepřípustná.
Ústavní soud následně přezkoumal usnesení Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 4539/2010-127 ze dne 15. prosince 2010 a aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat jeho odůvodnění a argumentaci stěžovatelky obsaženou v ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že v tomto zbývajícím rozsahu je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].
V posuzovaném případě Ústavní soud rozhodně žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah neshledal. Podle náhledu Ústavního soudu Nejvyšší soud usnesením č. j. 29 Cdo 4539/2010-127 ze dne 15. prosince 2010 rozhodl v souladu se zákony i principy zakotvenými v Ústavě a v Listině. Toto své rozhodnutí a závěr o nepřípustnosti dovolání přehledně, logicky a srozumitelně odůvodnil, přičemž Ústavní soud mu nemá co vytknout.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soud, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) a podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost z části jako nepřípustnou a z části jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. května 2011
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu