Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 534/11 ECLI:CZ:US:2011:4.US.534.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against criminal court rulings on evidence evaluation and drug law interpretation.

Numero d'incarto IV.ÚS 534/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint without a hearing, finding it clearly unfounded. The applicant argued that lower courts violated constitutional rights by improperly evaluating evidence and interpreting drug legislation, but the Court held it lacks jurisdiction to re-evaluate factual findings or standard legal interpretations. Consequently, the Court ruled that the applicant failed to demonstrate an extreme excess in the lower courts' reasoning that would warrant constitutional review.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court of the Czech Republic dismisses constitutional complaints that do not demonstrate an extreme excess in the application of law or evaluation of evidence, reserving its review for only the most egregious deviations from legal standards.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal extreme excess standard evidence evaluation review legal interpretation scope Constitutional Court jurisdiction

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
čl. 83 Ústavy ČR
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR
83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR].
čl. 81 Ústavy ČR
čl. 91 Ústavy ČR
81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí.
čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR
V důsledku toho postačí na rozhodnutí Nejvyššího soudu jako ústavně souladný výraz kautely nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR) odkázat.
§ 256b odst. 1 písm. g) tr. řádu
S argumenty týkajícími se právního posouzení, v ústavní stížnosti opětovně vznesenými, se při posouzení dovolání stěžovatele z pohledu § 256b odst. 1 písm. g) tr. řádu vypořádal již Nejvyšší soud.
§ 55 odst. 2 tr. řádu
(zejména i stran hodnocení výpovědi anonymního svědka dle § 55 odst. 2 tr. řádu), a dále v interpretaci v dané záležitosti relevantního právního rámce, tj.
§ 83 odst. 4 zákona č. 378/2007 Sb.
především § 83 odst. 4 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a změnách některých souvisejících zákonů (zákona o léčivech).
§ 38 a § 39 zákona č. 40/2009 Sb.
Námitka případné aplikace § 38 a § 39 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, při úvahách o výměře trestu nebyla (ke stěžovatelem podanému dovolání) předmětem posouzení Nejvyššího soudu, kterému primárně tento úsudek přináleží.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
III. ÚS 501/04
Constitutional court quashes Supreme Court ruling for failure to verify hidden witness credibility under Art. 2(3) Constitution.
III. ÚS 126/04
Constitutional Court dismisses appeal claiming lower courts wrongly applied restitution blocking rules regarding property transfer.
III. ÚS 303/04
Constitutional Court annuls Regional Court ruling for arbitrary procedural delay denial violating fair trial rights.
II. ÚS 539/02
Constitutional Court dismisses appeal claiming restitution law applies to non-agricultural land via competence dispute.
IV. ÚS 221/04
Constitutional Court partially allows constitutional complaint, striking down state cost order due to procedural delays.
III. ÚS 376/03
Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial due to improper evidence selection in tax evasion case.
IV. ÚS 570/03
Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial due to ignored evidence requests and judge recusal issues.
III. ÚS 177/04
Constitutional court quashes criminal verdict for using victim's statement read without consent.
II. ÚS 418/03
Constitutional Court quashes criminal verdicts due to insufficient reasoning on evidence evaluation violating fair trial rights.
III. ÚS 677/07
Constitutional Court allows cost reimbursement when administrative court stops proceedings due to applicant's satisfaction.
IV. ÚS 1181/07
Constitutional Court allows father's alimony claim by striking lower court ruling for arbitrary application of family law.
Pl. ÚS 85/06
Constitutional Court dismisses appeal claiming violation of fair trial rights due to conflicting Supreme Court rulings on mortgage rights.
III. ÚS 84/94
Constitutional Court dismisses complaint as lower courts correctly applied property law principles.
III. ÚS 166/95
Constitutional Court voids lower court ruling for failing to verify evidence on service date, violating fair trial principles.
II. ÚS 182/02
Constitutional Court dismisses appeal on payment order, ruling ordinary courts properly handled evidence and procedural rights.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 10. května 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele MUDr. A. V. M., zastoupeného JUDr. Miroslavem Kříženeckým, advokátem se sídlem Na Sadech 21, 370 01 České Budějovice, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2010 č. j. 7 Tdo 1168/2010-60 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. května 2010 sp. zn. 61 To 179/2010, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí (po doručení návrhu doloženého plnou mocí advokáta) formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, vydaná v jeho trestní věci. Tvrdil, že jimi došlo k porušení ústavních kautel a jeho ústavně zaručených práv zakotvených v 2 odst. 1, čl. 36 a násl. Litiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR.

Toto porušení spatřuje stěžovatel jednak v úvahách, jimiž obecné soudy hodnotily provedené důkazy a v jejich následném odůvodnění, učiněném údajně v rozporu se závěry obsaženými v nálezu Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 501/04

(zejména i stran hodnocení výpovědi anonymního svědka dle § 55 odst. 2 tr. řádu), a dále v interpretaci v dané záležitosti relevantního právního rámce, tj. především § 83 odst. 4 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a změnách některých souvisejících zákonů (zákona o léčivech). Pro tyto v ústavní stížnosti podrobně rozvedené námitky, které jsou co do rozsahu prakticky shodné s obsahem stěžovatelova dovolání (jak v návrhu i konstatuje), se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud v záhlaví označená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí. Z těchto důvodů není ani povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. nálezy

sp. zn. III. ÚS 126/04

,

III. ÚS 303/04

,

II. ÚS 539/02

,

IV. ÚS 221/04

a další). Totéž stran soudního řízení vztahuje se i ke zjišťování (z pohledu aplikovaných právních norem) relevantního skutkového stavu (nálezy

sp. zn. III. ÚS 376/03

,

IV. ÚS 570/03

,

III. ÚS 177/04

,

III. ÚS 501/04

,

II. ÚS 418/03

a další).

S argumenty týkajícími se právního posouzení, v ústavní stížnosti opětovně vznesenými, se při posouzení dovolání stěžovatele z pohledu § 256b odst. 1 písm. g) tr. řádu vypořádal již Nejvyšší soud. V důsledku toho postačí na rozhodnutí Nejvyššího soudu jako ústavně souladný výraz kautely nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR) odkázat. Pod aspektem ústavněprávního přezkumu Ústavní soud konstatuje, že interpretace § 83 odst. 4 zákona č. 378/2007 Sb. provedená Nejvyšším soudem pro účely hmotněprávního posouzení podmínek trestní odpovědnosti není interpretací stojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 303/04

,

III. ÚS 677/07

,

IV. ÚS 1181/07

) a ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. kupř. nález

sp. zn. Pl. ÚS 85/06

).

Pokud se týče výhrad stěžovatele ohledně provádění dokazování a hodnocení provedených důkazů, Ústavní soud není z důvodů daných mezemi ústavněprávního přezkumu oprávněn přehodnocovat obecnými soudy učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů; nadto aniž by je sám při respektování zásad ústnosti a bezprostřednosti (resp. kontradiktornosti) provedl. Do těchto myšlenkových operací, resp. jejich konečného výsledku v podobě od nich odvislého konkrétního rozhodnutí ingeruje pouze potud, pokud zjistí extrémní exces při realizaci důkazního procesu spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku těchto orgánů o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (srov. kupř. nálezy ve věcech

sp. zn. III. ÚS 84/94

,

III. ÚS 166/95

,

II. ÚS 182/02

,

II. ÚS 539/02

,

I. ÚS 585/04

,

II. ÚS 566/06

a další). Poukaz na takový exces dle názoru Ústavního soudu stěžovatel ve svých námitkách, nahlíženo na proces jako integrovaný celek (srov. kupř. i nález sp. zn. III ÚS 191/06), nepředkládá. Námitky připínající se k nedostatečnému odůvodnění hodnocení výpovědi anonymního svědka, resp. pravdivosti jeho výpovědi, jakož i jeho věrohodnosti, ztrácejí na intenzitě v konfrontaci s odůvodněním rozhodnutí soudu I. stupně (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 31. března 2010 č. j. 24 T 60/2009-1013, s. 11-14, resp. s. 45, 46), z něhož vyplývá, že soud krom dalšího poměřoval reálný obsah výpovědi tohoto svědka i s provedenými listinnými důkazy.

Námitka případné aplikace § 38 a § 39 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, při úvahách o výměře trestu nebyla (ke stěžovatelem podanému dovolání) předmětem posouzení Nejvyššího soudu, kterému primárně tento úsudek přináleží. Proto se jí Ústavní soud nezabýval.

Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. května 2011

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu