Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 1182/11 ECLI:CZ:US:2011:4.US.1182.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal against administrative court fee exemption denial based on legal aid status.

Numero d'incarto IV.ÚS 1182/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against the Supreme Administrative Court's decision denying fee exemption. The applicant argued that the lower court improperly dismissed his request for fee relief because he had been granted legal aid by the Bar Association, despite the court's finding that his lawsuit was obviously unsuccessful. The court held that the administrative court's reasoning was sufficient and that mere disagreement with the outcome does not constitute a violation of constitutional rights.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court must dismiss a constitutional complaint as obviously unfounded when the lower court's decision is properly reasoned and the applicant's dissatisfaction with the outcome does not amount to a violation of constitutional rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal fee exemption denial legal aid status sufficient reasoning standard obviously unfounded complaint

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu č.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), nicméně tomuto tvrzení nemohl Ústavní soud přisvědčit.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
Van Hurk against the Netherlands, 1994

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 9. května 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného v právní věci stěžovatele P. Č., zastoupeného Mgr. Liborem Hlaváčem, advokátem se sídlem Kopečná 14, Brno, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 109/2010-47 ze dne 15. 12. 2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byl dne 21. 4. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 109/2010-47 ze dne 15. 12. 2010, jímž byla zamítnuta jeho kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") č. j. 9 A 75/2010-22 ze dne 2. 7. 2010. Posledně uvedeným usnesením městského soudu byla zamítnuta žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků s odůvodněním, že žaloba stěžovatele zjevně nemohla být úspěšná, proto mu nebylo možno osvobození od soudních poplatků přiznat, i když by jinak ostatní podmínky splňoval. Městský soud v této souvislosti konstatoval, že stěžovatel svou žalobou brojil proti rozhodnutí České advokátní komory, jímž mu bylo v plném rozsahu vyhověno, tzn. byl mu určen advokát s tím, že právní služba bude poskytnuta bez nároku na odměnu. Stěžovatel nesouhlasil toliko s tím, že rozhodnutí České advokátní komory obsahovalo i některá obecná pravidla poskytování právních služeb; tato pravidla nicméně vyplývají přímo ze zákona, pročež byla jakákoliv polemika nutně odsouzena k neúspěchu. S tímto hodnocením se posléze ztotožnil i Nejvyšší soud.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že vydáním napadeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu byla porušena jeho ústavně zaručená práva plynoucí z čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), nicméně tomuto tvrzení nemohl Ústavní soud přisvědčit. Nejvyšší správní soud se s kasační stížností stěžovatele vypořádal způsobem, jemuž nelze z ústavněprávního hlediska nic vytknout, když řádně zdůvodnil, proč shledal správným závěr městského soudu, že v případě stěžovatele nebyly splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků. K námitkám stěžovatele, že Nejvyšší správní soud dostatečně nereflektoval veškerou argumentaci obsaženou v kasační stížnosti, Ústavní soud poznamenává, že ačkoli čl. 6 odst. 1 Úmluvy, resp. čl. 36 odst. 1 Listiny, soudy zavazuje, aby svá rozhodnutí odůvodňovaly, nemůže být tento závazek chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument (srov. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, Van Hurk proti Nizozemí, 1994). Jelikož Nejvyšší správní soud neopomenul žádnou skutečnost, kterou by bylo možno z hlediska předmětu řízení považovat za zásadní, shledal Ústavní soud odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela dostatečným. Skutečnost, že se stěžovatel s posouzením věci Nejvyšším správním soudem neztotožňuje, porušení jeho ústavně zaručených práv sama o sobě nezakládá.

Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. května 2011

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu