Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to procedural time bar and lack of merit.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against lower court rulings in a fraud case. The applicant argued that evidence was improperly evaluated, violating her right to court protection, but the Court found the complaint inadmissible. The decision was based on the complaint being filed after the statutory deadline and the Supreme Court's dismissal being classified as inadmissible rather than a substantive ruling.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; A constitutional complaint is inadmissible if filed after the statutory time limit or if the underlying decision is not a final judgment subject to review.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 10. května 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatelky Dipl. Ing. M. H., zastoupené JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem Jugoslávská 12, 120 00 Praha, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2010 č. j. 6 Tdo 1260/2010-20, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. října 2009 č. j. 61 To 390/2009-457 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 22. července 2009 č. j. 2 T 62/2007-439, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatelka napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, vydaná v její trestní věci. Učinila tak s blíže odůvodněným tvrzením, že v řízení před nalézacím a odvolacím soudem byly nesprávně a v její neprospěch hodnoceny provedené důkazy, zejména relevantní znalecké posudky, v důsledku čehož byla dle svého přesvědčení nesprávně uznána vinnou ze spáchání trestného činu podvodu [nejprve dle § 250 odst. 1, 3 písm. b), následně dle § 250 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., trestního zákona, ve znění pro posouzení věci rozhodném]. Tím mělo dojít k porušení jejího ústavně zaručeného základního práva na soudní ochranu, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, pročež se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud shora označená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, vůči jehož rozhodovacím důvodům stěžovatelka ničeho nenamítá, označený soud odmítl její dovolání jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu [§ 265i odst. 1 písm. b) tr řádu].
Kasační návrh stěžovatelky ve vztahu k tomuto usnesení Nejvyššího soudu vykazuje znaky zjevné neopodstatněnosti. To z toho důvodu, že vlastní rozhodovací důvody v něm vyložené, proti nimž stěžovatelka - jak uvedeno - ani konkrétně nebrojila, jsou ústavně souladné a kontradikci vůči rozhodovací praxi Ústavního soudu nezakládají (srov. kupř. nálezy
sp. zn. I. ÚS 55/04
,
II. ÚS 193/04
,
IV. ÚS 216/04
,
I. ÚS 670/05
,
II. ÚS 29/06
).
Ohledně návrhu na zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. října 2009 č. j. 61 To 390/2009-457 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 22. července 2009 č. j. 2 T 62/2007-439 promítá se potom stávající procesní situace potud, že pro aplikaci výjimky uvedené v § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z pohledu založení počátku běhu lhůty k podání ústavní stížnosti nejsou splněny náležité předpoklady, když k odmítnutí stěžovatelkou podaného dovolání nedošlo v důsledku kvalifikace tohoto odmítnutí jako nepřípustného z důvodů závisejících na uvážení orgánu, jenž o něm rozhodoval. Z toho plyne, že v tomto rozsahu byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené [§ 72 odst. 3, 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Pro uvedené bylo mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. května 2011
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu