Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 1251/11 ECLI:CZ:US:2011:2.US.1251.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to exhaustion of remedies in civil proceedings.

Numero d'incarto II.ÚS 1251/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by Mr. L. M. against a regional court's dismissal of his appeal. The applicant argued that the defendant's actions caused civil damages by preventing the enforcement of a judgment, claiming a violation of fair trial rights. The court ruled the complaint inadmissible because the applicant failed to exhaust all available civil remedies before seeking constitutional protection.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Zákon o Ústavním soudu § 75 odst. 1; Ústava ČR čl. 87 odst. 1 písm. d): The constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all available remedies before other public authorities.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies subsidiarity principle civil proceedings constitutional complaint inadmissible complaint enforcement of judgment fair trial rights

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky
Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky Ústavní soud rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Na jedné straně se subsidiarita ústavní stížnosti odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 9. května 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. L. M., zastoupeného Mgr. Ladislavem Rychtářem, advokátem se sídlem Bělohorská 2063/217, 169 00 Praha 6, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 12. 2010 č. j. 9 To 590/2010-164, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas zaslanou ústavní stížností, splňující formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť měl za to, že jím došlo k porušení práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních práva a svobod.

Z přiloženého rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Praze svým rozhodnutím zamítl odvolání stěžovatele a jeho manželky jako nedůvodná. Podle krajského soudu nemělo jednání obžalovaného K. K., spočívající v odvezení auta, na které se vztahovala exekuce, za následek způsobení škody stěžovateli a jeho manželce, nýbrž jen znemožnilo uskutečnit soudem nařízený výkon rozhodnutí za účelem uhrazení pohledávky představující škodu, kterou jim obžalovaný způsobil již dříve svým jednáním. Soud I. stupně neměl poškozené k hlavnímu líčení připustit; takto ale nepostupoval, a tak musel o uplatněném nároku rozhodnout, přičemž neměl splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí o povinnosti nahradit stěžovateli a jeho manželce požadovanou částku. Rozhodnutí soudu I. stupně o odkázání odvolatelů na občanskoprávní řízení ovšem nelze považovat za chybné.

Podle stěžovatele je nepřijatelné popírat příčinnou souvislost mezi jednáním odsouzeného a vznikem škody na straně stěžovatele a jeho manželky, jak to učinily obecné soudy. Výkon rozhodnutí byl veden jen kvůli tomu, aby byla uspokojena pohledávka, kterou měli stěžovatel a jeho manželka vůči K. K. Ten svým jednáním výkon rozhodnutí úspěšně zmařil a dosáhl toho, že řízení o výkonu rozhodnutí bylo zastaveno, čímž stěžovateli a jeho manželce způsobil škodu. Mezi trestnou činností odsouzeného K. K. a škodou shledává stěžovatel příčinnou souvislost. Stěžovatel též dodal, že se svého nároku v občanskoprávním řízení domáhat nemůže, neboť o nároku bylo již jednou rozhodnuto, přičemž výkon tohoto rozhodnutí byl zmařen.

Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky Ústavní soud rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní stížnost tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Atribut subsidiarity ústavní stížnosti má jak dimenzi formální, tak dimenzi materiální. Na jedné straně se subsidiarita ústavní stížnosti odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Na druhé straně má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci.

Ústavnímu soudu proto nezbývá než konstatovat, že námitky stěžovatele proti rozhodnutí krajského soudu, dle nichž obžalovaný K. K. svým jednáním způsobil stěžovateli a jeho manželce škodu spočívající v nemožnosti vymoci předmětnou pohledávku, jdou zcela stranou podstaty věci, neboť o pohledávce stěžovatele a jeho manželky bylo již pravomocně rozhodnuto v nalézacím řízení a stěžovateli tak nic nebrání v tom, aby (znovu) uplatnil svůj nárok v řízení o výkon rozhodnutí a v jeho rámci navrhnout jiný, vhodnější způsob provedení exekuce (ostatně také obecné soudy případně odkázaly stěžovatele a jeho manželku na občanskoprávní řízení). Pokud tak neučinil, nevyužil všech procesních prostředků k ochraně svého práva; a proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 dost. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. května 2011

Eliška Wagnerová v. r.

soudce zpravodaj