Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 290/11 ECLI:CZ:US:2011:4.US.290.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming fair trial rights violated when assessing probationary life after community service completion.

Numero d'incarto IV.ÚS 290/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a convicted individual against the Regional Court's refusal to extend his probationary period. The appellant argued that the lower courts incorrectly failed to consider his completed community service sentence when evaluating whether he led a proper life during probation. The court ruled that while general fair trial principles apply, the assessment of a convict's conduct is exclusively the domain of ordinary courts, which properly reasoned their decisions based on the evidence presented.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 91 odst. 1 tr. zákoníku; § 65 odst. 4 tr. zákoníku; The assessment of whether a conditionally released convict led a proper life during probation is an exclusive matter for ordinary courts, and the Constitutional Court cannot substitute its own evaluation of evidence or facts.

Parole chiave

Generato dall'IA
probationary period assessment fair trial principles community service completion constitutional complaint dismissal ordinary court jurisdiction

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 91 odst. 1 tr. zákoníku
12PP 62/2007-53 podle § 91 odst. 1 tr. zákoníku rozhodl, že odsouzený vykoná zbytek trestu odnětí svobody v trvání 535 dnů, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 12.
§ 65 odst. 4 tr. zákoníku
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Podle přesvědčení stěžovatele nesprávným rozšiřujícím výkladem nemajícím oporu v zákoně stížnostní soud porušil jeho právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 28. dubna 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti K. G., zastoupeného JUDr. Julií Xinopulosovou, advokátkou, AK se sídlem v Olomouci, Kateřinská 5, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2010 sp. zn. 7 To 557/2010 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Návrhem předaným k poštovní přepravě dne 28. 1. 2011 se K. G. (dále též "odsouzený", případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí vydané v trestní věci Okresního soudu Olomouc sp. zn. 6 T 237/2004.

II. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Dne 20. 9. 2010 Okresní soud Brno-venkov (dále jen "okresní soud") ve veřejném zasedání usnesením čj. 12PP 62/2007-53 podle § 91 odst. 1 tr. zákoníku rozhodl, že odsouzený vykoná zbytek trestu odnětí svobody v trvání 535 dnů, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 7. 2005 sp. zn. 6 T 237/2004 ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 18. 10. 2005 sp. zn. 2 To 920/2005, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením okresního soudu ze dne 13. 7. 2007 sp. zn. 12PP 62/2007. Okresní soud své rozhodnutí učinil po zjištění, že odsouzenému byla stanovena zkušení doba v trvání 3,5 roku při podmíněném propuštění z výkonu trestu, přičemž rozsudkem Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 2 T 241/2009 byl odsouzený uznán vinným dvojnásobným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.

Dne 29. 10. 2010 Krajský soud v Brně (dále jen "stížnostní soud") v neveřejném zasedání stížnost odsouzeného proti usnesení okresního soudu ze dne 20. 9. 2010 zamítl.

III. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že stížnostní soud nepřihlédl ke skutečnosti, že odsouzený trest obecně prospěšných prací zcela vykonal a podle ustanovení § 65 odst. 4 tr. zákoníku se na něj hledělo, jako by nebyl odsouzen; to mělo být bráno do úvahy při posuzování, zda v době podmíněného odsouzení vedl řádný život. Podle přesvědčení stěžovatele nesprávným rozšiřujícím výkladem nemajícím oporu v zákoně stížnostní soud porušil jeho právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

IV. Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.

Podstatou ústavní stížnosti bylo tvrzení stěžovatele, že stížnostní soud nesprávně a v rozporu se zákonem posoudil otázku, zda ve zkušební době vedl řádný život, čímž porušil jeho základní právo na spravedlivý proces dle hlavy páté Listiny.

Obecné principy spravedlivého procesu ve vztahu k řízení o posouzení, zda z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěný odsouzený vedl ve zkušební době řádný život ve smyslu § 91 odst. 1 tr. zákoníku

V řízení o posouzení, zda z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěný odsouzený vedl ve zkušební době řádný život, nutno vzít v úvahu, že stěžovatel je osobou již pravomocně odsouzenou a že základní záruky spravedlivého trestního procesu musely být uplatňovány již v řízení vedoucím k jeho pravomocnému odsouzení.

I když se v tomto následném řízení nejedná o rozhodování o vině a trestu ve smyslu čl. 40 odst. 1 Listiny, resp. o posouzení oprávněnosti trestního obvinění ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), nutno i na takové řízení přiměřeně vztáhnout některé obecné principy spravedlivého procesu zakotvené v hlavě páté Listiny, resp. čl. 6 Úmluvy. Jedná se zejména o právo na kontradiktorní řízení a princip rovnosti zbraní, dle nichž každá strana musí mít možnost předkládat důkazy k prokázání skutkového stavu svědčícího v její prospěch, a to v podmínkách, jež ji neuvádí do zřetelně nevýhodné situace vzhledem k protistraně. Obecné soudy jsou povinny řádně a nezaujatě posoudit návrhy, argumenty a důkazy předložené stranami a svá rozhodnutí dostatečně odůvodnit [srov. nález ze dne 4. 9. 2002 I. ÚS 113/02, Sb. n. u., sv. 27, str. 213 (217-218) a tam citovaná rozhodnutí]. Skutkové a právní posouzení řádného života z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěného odsouzeného je ovšem výlučnou věcí obecných soudů a Ústavní soud není povolán je nahrazovat svým vlastním hodnocením [srov. nález ze dne 1. 2. 1994 ve věci III. ÚS 23/93, Sb. n. u., sv. 1, str. 41 (45-46)].

Aplikace obecných principů na projednávaný případ

Ústavní soud v projednávaném případě konstatuje, že ve věci stěžovatele rozhodoval okresní i stížnostní soud, jež svá rozhodnutí náležitě odůvodnily. Z hlediska požadavků spravedlivého procesu zakotvených v hlavě páté Listiny a čl. 6 Úmluvy ze shromážděných podkladů nevyplývá jakýkoliv náznak vzbuzující pochybnosti o jeho spravedlivosti.

Tvrzení stěžovatele, že s ohledem na důsledky vykonání trestu obecně prospěšných prací uvedené v § 65 odst. 4 tr. zákoníku měly obecné soudy při posuzování řádného života odhlédnout od jeho pravomocného odsouzení za dvojnásobný trestný čin výtržnictví ve zkušební době podmíněného propuštění, nemá dle názoru Ústavního soudu oporu v zákoně; stěžovatel zřejmě nesprávně ztotožňuje řádný život ve smyslu § 91 odst. 1 tr. zákoníku s bezúhonností [srov. Trestní zákoník (EVK), 1. vydání, 2009, C. H. Beck, komentář k ustanovením § 83, § 91 a 41 písm. o) tr. zák.].

Za uvedených okolností je Ústavní soud toho názoru, že stěžovatel se ústavní stížností fakticky domáhal opětovného posouzení otázky, zda vedl ve zkušební době řádný život ve smyslu § 91 odst. 1 tr. zákoníku. Jinak řečeno, stěžovatel nesouhlasil s hodnocením důkazů v řízení učiněných a právními závěry z takového hodnocení obecnými soudy vyvozenými. V této souvislosti nezbývá než poukázat na ustálenou, výše uvedenou a obecně dostupnou judikaturu Ústavního soudu ve vztahu k hodnocení důkazů, dle níž je výlučnou věcí obecných soudů, aby hodnotily relevanci jim předložených důkazů.

Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 28. dubna 2011

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu