Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 715/11 ECLI:CZ:US:2011:4.US.715.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding defense attorney's fee reduction as unreasonable.

Numero d'incarto IV.ÚS 715/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a defense attorney against a lower court's decision to award him only half of his requested legal fees. The attorney argued that no justification existed for the reduction, while the lower courts maintained their decision was lawful and not arbitrary. The Court ruled the complaint was clearly unfounded because the disputed amount was trivial and the lower courts did not violate fundamental rights.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Zákon o Ústavním soudu; Ústava ČR: The Constitutional Court lacks jurisdiction to review ordinary court decisions unless they violate fundamental rights, and such complaints are inadmissible when the disputed amount is trivial and the lower courts' reasoning is not arbitrary.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint defense attorney fees fundamental rights trivial amount lower court jurisdiction

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
Article 28 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 81 of the Constitution of the Czech Republic
Article 91 of the Constitution of the Czech Republic
Article 83 of the Constitution of the Czech Republic
Article 87, Section 1, Letter d) of the Constitution of the Czech Republic
Section 43, Section 2, Letter a) of the Law on the Constitutional Court
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. J. N., advokáta, zastoupeného JUDr. Veronikou Mazalovou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem v Pardubicích, nám. Republiky 53, směřující proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 13 To 48/2011-56 ze dne 1. února 2011 a proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 24 PP 244/2010 ze dne 6. ledna 2011 v části, v níž nebyla stěžovateli přiznána odměna + DPH, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení svého práva jako obhájce ex offo na spravedlivou odměnu za vykonanou práci dle čl. 28 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Pardubicích usnesením sp. zn. 24 PP 244/2010 ze dne 6. ledna 2011 přiznal stěžovateli za úkon převzetí obhajoby v trestní věci odsouzeného Š. R. učiněný dne 7. října odměnu ve výši 1.395,- Kč, ačkoli stěžovatel požadoval odměnu ve výši 2.790,- Kč. Stížnost stěžovatele proti uvedenému usnesení Krajský soud v Hradci Králové usnesením č. j. 13 To 48/2011-56 ze dne 1. února 2011 zamítl.

Stěžovatel v ústavní stížnosti zpochybňuje výši odměny, která mu byla přiznána jako soudem ustanovenému obhájci za převzetí věci a přípravu obhajoby ve výši jedné poloviny, tedy v částce 1.395,- Kč, když podle jeho názoru nebyl ke krácení odměny žádný důvod a měla mu být za tento úkon právní služby přiznána odměna v plné výši, tedy v částce 2.790,- Kč.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Postup v soudním řízení, včetně interpretace a aplikace právních předpisů a vyvození skutkových a právních závěrů, je záležitostí obecných soudů. Tomu odpovídá i dosavadní judikatura Ústavního soudu, podle níž není jeho úkolem nahrazovat skutkové a právní posouzení věci obecnými soudy svým vlastním. Úkolem Ústavního soudu není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud porušení některé z norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku aplikace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, nezakládá porušení základního práva nebo svobody.

V projednávaném případě je podstatnou též ta skutečnost, že předmětem řízení je rozhodnutí o částce 1.395,- Kč, kterou lze označit za naprosto bagatelní. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi (viz např. usnesení

sp. zn. III. ÚS 602/05

,

sp. zn. III. ÚS 748/07

,

sp. zn. I. ÚS 931/08

,

sp. zn. IV. ÚS 697/09

a další) přitom dal již v minulosti opakovaně najevo, že v takových případech (s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí) je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena.

Podle přesvědčení Ústavního soudu obecné soudy v záhlaví citovanými rozhodnutími rozhodly v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině. Svá rozhodnutí logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodnily, přičemž jejich závěry podle náhledu Ústavního soudu rozhodně nelze označit za projev libovůle, ani za extrémně rozporné s principy spravedlnosti. Ústavní soud tak žádný důvod pro svůj kasační zásah neshledal.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. dubna 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu