Constitutional complaint dismissed as inadmissible due to late filing after appeal rejection was deemed non-appealable.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint without a hearing. The applicant argued that lower courts violated his right to court protection by inadequately evaluating evidence regarding insurance fraud, but the Supreme Court had already rejected his appeal on procedural grounds. The Court found the complaint inadmissible because the statutory conditions for the time limit exception were not met, as the appeal rejection was not classified as non-appealable.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if filed after the expiration of the time limit, which occurs when the appeal rejection is not treated as non-appealable.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 27. dubna 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele R. Š., zastoupeného JUDr. Milanem Jungrem, advokátem se sídlem Přechodní 1600/11, 140 00 Praha 4, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2010 sp. zn. 6 Tdo 1006/2010, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. března 2010 sp. zn. 11 To 14/2010 a rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 19. srpna 2009 sp. zn. 1 T 95/2006, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, vydaná v jeho trestní věci. Učinil tak s blíže odůvodněným tvrzením, že v řízení před nalézacím a odvolacím soudem bylo provedeno neúplné důkazní řízení a provedené důkazy vadně hodnoceny, v důsledku čehož byl dle svého přesvědčení nesprávně uznán vinným ze spáchání trestného činu pojistného podvodu (§ 250a odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pro posouzení věci rozhodném). Tím mělo dojít k porušení jeho ústavně zaručeného základního práva na soudní ochranu, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, pročež se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud shora označená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, vůči jehož rozhodovacím důvodům stěžovatel ničeho nenamítá, označený soud odmítl jeho dovolání jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu [§ 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu].
Kasační návrh stěžovatele ve vztahu k tomuto usnesení Nejvyššího soudu vykazuje znaky zjevné neopodstatněnosti. To z toho důvodu, že vlastní rozhodovací důvody v něm vyložené a o něž se výrok usnesení opírá, jsou ústavně souladné. Stěžovatel svými námitkami totiž brojil proti skutkovým zjištěním obecných soudů ve snaze dosáhnout jiného hodnocení důkazů, resp. argumentoval jím nahlíženou neúplností dokazování a vadami v procesu dokazování, přičemž v uvedeném následně spatřoval nesprávné hmotně právní posouzení. Takto konstruované námitky ovšem bez dalšího pod dovolací důvod obsažený v § 256b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit nelze.
Ohledně návrhu na zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. března 2010 sp. zn. 11 To 14/2010 a rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 19. srpna 2009 sp. zn. 1 T 95/2006 promítá se potom stávající procesní situace potud, že pro aplikaci výjimky uvedené v § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z pohledu založení počátku běhu lhůty k podání ústavní stížnosti nejsou splněny náležité předpoklady, když k odmítnutí stěžovatelem podaného dovolání nedošlo v důsledku kvalifikace tohoto odmítnutí jako nepřípustného z důvodů závisejících na uvážení orgánu, jenž o něm rozhodoval. Z toho plyne, že v tomto rozsahu byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené [§ 72 odst. 3, 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Pro uvedené bylo mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. dubna 2011
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu