Constitutional Court dismisses citizen's request to order anti-corruption unit and court president to investigate alleged corruption.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected a citizen's request to order the Anti-Corruption Unit and the President of the Regional Court to investigate alleged corruption and misconduct. The petitioner claimed the appellate court's decision resulted from a corrupt plot and violated his fundamental rights, but the court found the request lacked legal basis. The court ruled that it does not have the authority to assign investigative tasks to law enforcement agencies or order disciplinary proceedings against judges based on such petitions.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 82 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: The Constitutional Court lacks jurisdiction to order investigative bodies to verify criminal acts or to mandate disciplinary proceedings against judges based on a citizen's petition.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o návrhu stěžovatele JUDr. V. K., advokátem nezastoupeného, jímž se domáhá uložení povinnosti Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, a předsedovi Krajského soudu v Brně, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel obrátil na Ústavní soud s podáním označeným jako "Ústavní stížnost - návrh na uložení povinnosti jednat státním orgánům, zajišťujícím realizaci té složky státní moci, které se říká výkonná" a žádá, aby jím Ústavní soud uložil 1) Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, povinnost prověřit, zda v jím popsaném případě nejde o korupci či jiné trestné činy a 2) předsedovi Krajského soudu v Brně povinnost podat podnět ke kárnému řízení proti soudcům, kteří vydali rozhodnutí stěžovatelem v textu blíže označená.
Z textu podání a připojených příloh vyplývá, že stěžovatel zahájil před obecným soudem spor o zaplacení částky 544.389,26 Kč s příslušenstvím z titulu vypořádání práv a povinností souvisejících s činností sdružení. V prvním stupni řízení sice se žalobou uspěl, ovšem odvolací soud na základě odlišného skutkového i právního hodnocení případu rozsudek zrušil a věc vrátil zpět okresnímu soudu. Stěžovatel se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu je výsledkem komplotu a korupčního jednání členů odvolacího senátu, k případu přizvaných znalců, protistrany a jeho vlastního advokáta. Poukazuje - byť pro Ústavní soud na hranici srozumitelnosti - na jednotlivé okolnosti, z nichž uvedený závěr dovozuje; je přesvědčen, že jednak jimi a jednak způsobem, jakým byly vyřízeny jeho stížnosti a podněty během řízení učiněné, byla porušena jeho základní práva a svobody.
Podání není perfektní z hlediska formálních náležitostí. Především se stěžovatel obrátil na Ústavní soud sám, nikoliv prostřednictvím advokáta, který by ústavní stížnost koncipoval, jak to u fyzických osob - stěžovatelů - bezvýjimečně vyžaduje § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to i v případech, kdy stěžovatelé mají právnické vzdělání, ale dokonce i tehdy, jsou-li sami advokáty. Protože by ale ani odstranění tohoto nedostatku nemohlo z důvodu uvedeného níže vést k tomu, aby se Ústavní soud zabýval věcnou stránkou případu, stěžovatele k nápravě nevyzýval a bez dalšího soudcem zpravodajem rozhodl.
Soudce zpravodaj o návrhu uvažoval takto. S výjimkou specifického návrhu podle § 119 a násl. zákona o Ústavním soudu se fyzická osoba, která není privilegovaným navrhovatelem ve smyslu příslušných ustanovení zákona o Ústavním soudu upravujících jednotlivé typy řízení, může na Ústavní soud obrátit leda s ústavní stížností, k níž eventuálně připojí návrh podle § 74 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu oprávněna podat tehdy, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. V zásadě tedy musí jít o individuální akt vydaný v řízení, jehož se fyzická osoba - stěžovatel - účastnila, a který se týká jejích práv a povinností. Eventuálně se lze ústavní stížností bránit jinému zásahu orgánu veřejné moci, za který judikatura Ústavního soudu považuje např. průtahy v řízení, kontrolní činnost, aj. Ústavní soud je - stejně jako ostatní orgány veřejné moci - ve své pravomoci limitován zákonem (čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Jak může Ústavní soud rozhodnout o ústavní stížnosti, vymezuje § 82 zákona o Ústavním soudu. Stížnostní petit, tedy návrh stěžovatele, jak by mělo být v jeho věci rozhodnuto, se záběru ustanovení § 82 zákona o Ústavním soudu zcela vymyká. Není v pravomoci Ústavního soudu, aby na základě podnětu občanů úkoloval orgány činné v trestním řízení a ukládal jim prověřovat, zda určitá jednání náhodou nenaplňují znaky trestných činů. Totéž platí i ve vztahu ke kárné pravomoci předsedy krajského soudu.
Protože petit je formulován zcela jednoznačně a ani z textu podání nelze dovodit, že by se stěžovatel ve skutečnosti domáhal po Ústavním soudu jiného výroku, musel soudce zpravodaj stěžovatelův návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť k projednání není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. dubna 2011
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj