Constitutional Court dismisses constitutional complaint by a bank as inadmissible due to lack of standing and subsidiarity.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Česká spořitelna, a.s., against a Supreme Court ruling in bankruptcy proceedings. The bank argued that the decision violated its rights to legal certainty and legal aid, but the Court found it lacked standing as it was not a direct party to the specific procedural step. Furthermore, the Court determined the complaint was inadmissible because the issue could be resolved through ordinary legal remedies rather than constitutional review.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 27 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. c) a e) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if filed by a person not directly affected by the decision or if other legal remedies are available to redress the alleged violation.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti navrhovatelky České spořitelny, a. s., se sídlem Olbrachtova 1929/62, 140 00 Praha 4, zastoupené JUDr. Jiřím Jestřábem, advokátem, se sídlem Hlinky 142a, 603 00 Brno, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. ledna 2011, č. j. 3 Ko 33/2010-1897, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Navrhovatelka se podáním domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena zásada právní jistoty a bylo zasaženo do práva na právní pomoc v řízení před soudy ve smyslu čl. 36 a 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. ledna 2011, č. j. 3 Ko 33/2010-1897, bylo v rámci konkursního řízení na majetek úpadce ELMA-THERM, spol. s. r. o., změněno usnesení soudu prvního stupně tak, že účast věřitele J. K. ohledně přihlášky pohledávky se v konkursním řízení neukončuje. Odvolací soud soudu prvního stupně vytknul, že nesprávně aplikoval § 94 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), jehož použití vylučuje zákonná úprava účastenství stanovená v zákoně o konkursu a vyrovnání jako speciálním právním předpisu.
3. Navrhovatelka v ústavní stížnosti zejména namítala, že ústavní stížností napadeným rozhodnutím odvolací soud v podstatě podporuje šikanózní výkon práva a umožňuje, aby v řízení vznikaly v důsledku jednání věřitelů nepřiměřené průtahy.
4. Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
5. Ustanovení § 27 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu stanovuje, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Zákon o Ústavním soudu vymezuje tedy okruh osob oprávněných k podání ústavní stížnosti tak, že ústavní stížnost může podat pouze osoba, jež byla účastníkem řízení. Z uplatnění ústavní stížnosti jsou tak vyloučeny všechny jiné subjekty.
6. V dané věci podala ústavní stížnost Česká spořitelna, a. s., jakožto věřitel zúčastněný na konkursním řízení (předseda věřitelského výboru) ve věci úpadce ELMA-THERM, spol. s r. o. Ústavní stížností napadeným rozhodnutím však nebylo rozhodováno o právech a povinnostech navrhovatelky a tohoto dílčího řízení v rámci konkursu se ani vůbec neúčastnila. Ze skutečnosti, že napadeným rozhodnutím může v budoucnu dojít v důsledku chování osoby, o níž bylo v nyní projednávané věci rozhodováno, k průtahům v konkursním řízení, nelze dovodit, že by navrhovatelka byla dotčena na svých základních právech. Ústavní soud proto vyhodnotil podání navrhovatelky jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.
7. Kromě výše uvedeného Ústavní soud považuje ústavní stížnost za nepřípustnou i ve smyslu § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky představuje pouze subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva, nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem. Jinými slovy, musí nastat taková situace, kdy se navrhovatel nemůže domáhat ochrany svých základních práv či svobod jiným zákonným způsobem. Zpravidla lze podat ústavní stížnost až po skončení věci samé. Dílčí procesní postupy jsou napadnutelné ústavní stížností v zásadě jen tehdy, pokud nepřípustně a nezhojitelně (v dalším řízení) zasahují do základního práva stěžovatele (srov. usnesení Ústavního soudu
sp. zn. II. ÚS 597/06
dostupné na internetových stránkách http://nalus.usoud.cz). O takový případ se však nejedná.
8. Na základě výše uvedených skutečností nezbylo, než aby soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh podaný navrhovatelkou odmítl podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou a současně i podle § 43 odst. 1 písm. e) jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 21. dubna 2011
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj