Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 856/11 ECLI:CZ:US:2011:3.US.856.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses VAT taxpayer's claim that repealed tax rules were revived by a new law.

Numero d'incarto III.ÚS 856/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected a constitutional complaint filed by a VAT taxpayer against lower court decisions. The taxpayer argued that a new law inadvertently revived repealed VAT provisions, violating her constitutional rights and requiring a more favorable interpretation. The court dismissed the claim, ruling that the repeal of the old provisions was final and the new law did not restore them without explicit legislative intent.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court rejects a constitutional complaint when the applicant's interpretation of repealed legal provisions is contradicted by the finality of the repeal and the absence of explicit legislative intent to revive them.

Parole chiave

Generato dall'IA
VAT taxpayer rights repeal of legal provisions constitutional complaint dismissal in dubio mitius principle legal certainty principle

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 34 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
6, § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů] navrhovatelka napadla v záhlaví označená rozhodnutí orgánů veřejné moci, připínající se k vyměření daně z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2007 ve výši 1.840,- Kč.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
§ 23 zákona č. 182/1993 Sb.
senát Ústavního soudu důvod se odchýlit (§ 23 zákona č. 182/1993 Sb.), postačí na odůvodnění v něm obsažené pro stručnost odkázat.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 21. dubna 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatelky Sázková kancelář, a. s., se sídlem Jaktáře 1475, 686 01 Uherské Hradiště-Mařatice, IČO: 26493993, zastoupené JUDr. Jaroslavem Novákem, Ph.D., advokátem se sídlem Trojanova 12, 120 00 Praha 2, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. prosince 2010 č. j. 5 Afs 86/2010-63, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. února 2010 č. j. 9 Ca 250/2008-37, rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. město Prahu ze dne 30. dubna 2008 č. j. 6525/08-1300-105163 a platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 3 ze dne 26. září 2007 č. j. 174563/07/003511/4269, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Formálně bezvadným návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a odst. 6, § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů] navrhovatelka napadla v záhlaví označená rozhodnutí orgánů veřejné moci, připínající se k vyměření daně z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2007 ve výši 1.840,- Kč. Navrhovatelka tvrdila, že jimi došlo k zásahu do jejího ústavně zaručeného práva zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. do ústavního principu právního státu obsaženého v čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR.

K tomuto zásahu mělo podle přesvědčení navrhovatelky dojít nesprávnou interpretací čl. XVII bodu 2. zákona č. 109/2006 Sb. (kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách), jenž nabyl účinnosti dne 1. dubna 2006, a kterým byl zrušen § 113 písm. b) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále i "zákon o DPH"). Dle navrhovatelky jím totiž "obživla" původně (naposled citovaným ustanovením) zrušená ustanovení § 51 odst. 1 písm. i) a § 68 odst. 10 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. V podrobně rozvedené argumentaci navrhovatelka zdůraznila především, že jako plátci daně je jí adresována právní úprava, jejíž podoba takto není jednoznačná, pročež při konkurenci více myslitelných interpretačních alternativ je nutno v souladu s judikaturou Ústavního soudu za použití zásady in dubio mitius upřednostnit tu, která je pro ni příznivější. Navzdory tomuto argumentu orgány veřejné moci rozhodující o její daňové povinnosti, včetně obecných soudů, vyložily předmětnou právní úpravu v její neprospěch. Proto se navrhovatelka domáhala, aby Ustavní soud v záhlaví označená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poté co posoudil námitky navrhovatelkou předložené, dospěl Ústavní soud k závěru, že nelze přisvědčit jejímu názoru o tom, že by obecné soudy (a správní orgány) interpretovaly relevantní rámec jednoduchého práva dopadající na předmětnou věc v rozporu s jejími ústavně zaručenými právy. K podrobné argumentaci odkazuje na nález

sp. zn. I. ÚS 1696/09

ze dne 8. února 2011 (dostupný na stránkách http://nalus.usoud.cz), jímž bylo rozhodováno o ústavní stížnosti založené na naprosto identické právní problematice.

Rozhodovací důvody označeného nálezu jsou založeny na této argumentaci:

"Zákon o DPH ve svém závěrečném ustanovení [§ 113 písm. b)] stanovil, že "ustanovení § 51 odst. 1 písm. i) a § 68 odst. 10 pozbývají platnosti dnem 31. prosince 2004." Uplynutím zmíněného dne tak citovaná ustanovení přestala normativně existovat. Ustanovení § 113 písm. b) zákona o DPH se naplnilo: uplynutím stanoveného okamžiku došlo ke vzniku právní skutečnosti, se kterou byl spjat stanovený následek. Tento následek nastal a vzhledem k tomu, že nikdo neumí zvrátit tok času, nelze předpokládat, že by se "opakoval".

Přijetím zákona č. 109/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách, jenž nabyl účinnosti dne 1. 4. 2006 (tj. čl. XVII bod 2 uvedeného zákona) a kterým byl zrušen § 113 písm. b) zákona o DPH, přestalo citované ustanovení zákona o DPH normativně existovat. Nicméně zákon o sociálních službách nijak normativně neupravil následek, ke kterému aplikací ustanovení § 113 písm. b) zákona o DPH již došlo; tento následek tak tedy zůstal zachován. Jinými slovy, chtěl-li by zákonodárce docílit stavu, aby existovala pravidla, jichž se stěžovatelka dovolává, musel by je ve formě zákona výslovně přijmout; tak se tomu ale nestalo."

Jelikož od této v daném nálezu podrobněji rozvedené argumentace, obsahující důvody, pro které k "obživnutí" původní právní úpravy v daném případě nedošlo, neshledal III. senát Ústavního soudu důvod se odchýlit (§ 23 zákona č. 182/1993 Sb.), postačí na odůvodnění v něm obsažené pro stručnost odkázat.

Nad jeho rámec, stran tvrzení upínající se k zásadě in dubio mitius, sluší se odkázat na naprosto adekvátní tezi obsaženou v (i jinak pregnantně odůvodněném) rozsudku Nejvyššího správního soudu, dle níž vzhledem k tomu, že nebyly dány k dispozici dva rovnocenné výklady použitelných ustanovení zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, nebylo v posuzované věci z její podstaty ani možno volit takový výklad, který by byl pro navrhovatelku příznivější.

Návrh byl v důsledku uvedeného posouzen jako zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. dubna 2011

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu