Constitutional Court dismisses appeal as untimely and unsupported by facts regarding civil procedure violations.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against civil court rulings. The applicant alleged violations of fundamental rights, including lack of legal representation and procedural delays, but the Court found the appeal untimely. The Court determined that the deadline for filing the complaint did not begin until the rejection of the appeal was substantively decided, which had not occurred.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if filed after the statutory deadline, which commences upon the delivery of a decision rejecting an extraordinary remedy for reasons not dependent on the deciding organ's discretion.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 21. dubna 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele L. W., zastoupeného Mgr. Petrem Galiou, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Sovova 709/5, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2010 č. j 33 Cdo 3248/2009-262, rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2009 č. j. 55 Co 404/2008-227 a Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 9. 2007 č. j. 19 C 35/2005-189, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 36 odst. 1 a v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že soudy obou stupňů porušily své zákonné povinnosti vůči stěžovateli, kterého v souladu s § 118a občanského soudního řádu nepoučily jako účastníka řízení přesto, že nebyl zastoupen advokátem, v řízení před soudem II. stupně mu neumožnily, aby byl jednání advokát přítomen, když soud odmítl bezdůvodně odvolací jednání odročit přesto, že o odročení advokát z vážných důvodů sám stěžovatele požádal, konečně se soudy I. a II. stupně nevypořádaly se všemi jeho tvrzeními, s předloženými a označenými důkazy, a to zejména k pojmům automobil tzv. nový a tzv. "ojetý" nebo "použitý", čímž dle jeho přesvědčení porušily flagrantním způsobem hmotné právo - občanský zákoník v příslušných ustanoveních. Poukázal také na délku řízení, kterou považuje za nepřiměřenou.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Důvodem k odmítnutí návrhu je také zjištění, že byl podán po lhůtě k tomu stanovené [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu, jímž dne 16. 12. 2010 odmítl dovolání stěžovatele pro jeho nepřípustnost, zásah do práv, kterých se v ústavní stížnosti dovolával, zjištěn nebyl. Konečně nutno dodat, že stěžovatel, jehož dovolací námitky Nejvyšší soud označil za nekonkrétní a za takové, jež nebylo možno podřadit žádnému z dovolacích důvodů vyjmenovaných v § 241a odst. 2 a 3 občanského soudního řádu, ani v ústavní stížnosti nic jmenovitě a konkrétně rozhodnutí dovolacího soudu nevytýká a neuvádí, v čem spatřuje případný jeho nesprávný postup.
S ohledem na výše uvedené byl návrh směřující proti usnesení Nejvyššího soudu jako zjevně neopodstatněný odmítnut. Návrh brojící proti rozsudkům a postupu soudu I. a II. stupně je ústavní stížností podanou po lhůtě k tomu stanovené, když pro počátek běhu lhůty k jejímu podání nelze použít ustanovení § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb. - k odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost nedošlo z důvodů závisejících na uvážení Nejvyššího soudu, ale pro zjištění obsažená v odůvodnění předmětného usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. dubna 2011
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu