Constitutional Court dismisses taxpayer's complaint over tax form signature requirements and procedural review limits.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the taxpayer's constitutional complaint regarding the validity of a tax return form lacking a handwritten signature. The taxpayer argued that the form's request for a refund request was a separate submission requiring its own signature, while the court found the form's layout clearly distinguished the two sections. The court determined that the administrative body's requirement for a signature to verify data accuracy was legally grounded and not an unconstitutional burden, thus dismissing the complaint as unfounded.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court lacks jurisdiction to re-evaluate factual conclusions of lower courts and dismisses complaints where the administrative requirement is legally justified and not disproportionate.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti A. R., zastoupeného Mgr. Pavlem Jakimem, advokátem Advokátní kanceláře v Písku, Velké náměstí 119, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 20. ledna 2011 č. j. 2 Afs 71/2010-43, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 2 odst. 3 a čl. 4, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), č1. 2 odst. 2 Ústavy, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, kterým byla zamítnuta kasační stížnost podaná proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2010 č. j. 10 Af 62/2010-19. Uvedeným rozsudkem byla zamítnuta žaloba podaná proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 28. 6. 2010 č. j. 3396/10-1500, kterým bylo podle § 50 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "daňový řád") zamítnuto odvolání stěžovatele podané proti výzvě Finančního úřadu v Písku ze dne 21. 4. 2010, jíž byl vyzván k odstranění vad daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2009.
Stěžovatel podal daňové přiznání na předepsaném tiskopise, avšak nesplnil požadavek na vlastnoruční podpis daňového přiznání, neboť se podepsal pouze v části tiskopisu obsahující žádost o vrácení přeplatku na dani. Správce daně jej shora označenou výzvou vyzval k doplnění vlastnoručního podpisu s tím, že nedostatek podpisu je vadou, pro kterou podání není způsobilé projednání. Vzhledem k tomu, že stěžovatel výzvě nevyhověl, bylo daňové řízení zastaveno.
Stěžovatel nesouhlasí se závěry správních a soudních orgánů, dle nichž je předmětný daňový tiskopis koncipován jako dvě samostatná podání, která je nutno také samostatně podepsat. Je přesvědčen, že podpis v rubrice týkající se žádosti o vrácení daňového přeplatku stvrzuje, že se jedná právě o podání daňového přiznání podatele, a proto nebylo třeba se znovu podepisovat. Stěžovatel je přesvědčen, že jeho podání daňového přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2009, včetně žádosti o vrácení přeplatku nemělo žádných vad, které by bránily jeho projednání a následnému stanovení daně. Požadavek, aby podepsal prohlášení určitého obsahu, tj. prohlášení formulované Ministerstvem financí, nemá zákonnou oporu, neboť žádný z daňových zákonů neukládá poplatníkům činit nějaká prohlášení.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadeným rozhodnutím z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.
Z námitek uvedených v ústavní stížnosti je totiž zřejmé, že stěžovatel se ze strany Ústavního soudu domáhá přehodnocení závěrů Nejvyššího správního soudu způsobem, který by měl nasvědčit opodstatněnosti jeho právního názoru, přičemž v ústavní stížnosti uvádí tytéž argumenty, se kterými se již soud vypořádal.
Podstatou ústavní stížnosti je de facto nesouhlas stěžovatele s formulací tiskopisu Ministerstva financí MFin 5405 vzor 16 pro podání daňového přiznání, z nějž vyplývá, že podatel daňového přiznání je povinen stvrdit podpisem správnost jím uváděných údajů a současně má možnost na témže tiskopise samostatně požádat o vrácení případného daňového přeplatku.
Ústavní soud konstatuje, že Nejvyšší správní soud v odůvodnění rozhodnutí vyčerpávajícím a zcela srozumitelným způsobem objasnil, z jakých zákonných důvodů je nezbytné, aby daňový subjekt, povinný podat daňové přiznání (na předepsaném tiskopise vydaném Ministerstvem financí), v němž si sám vypočítá daň, uvede výjimky, osvobození, zvýhodnění slevy, odpočty a vyčíslí jejich výši, stvrdil správnost a úplnost údajů jím samým uvedených, vlastnoručním podpisem. Rovněž dostatečně objasnil, že v závěru tiskopisu předtištěná žádost o vrácení přeplatku na dani z příjmů právnických osob podle § 64 odst. 4 daňového řádu neznamená, že se jedná o součást daňového přiznání.
Závěru, dle nějž podpis uvedený v části tiskopisu daňového přiznání, týkající se žádosti o vrácení přeplatku na dani, nenahrazuje podpis prohlášení o správnosti a úplnosti údajů uvedených daňovým subjektem v daňovém přiznání, Ústavní soud nemá z ústavního hlediska co vytknout. Ústavní soud dodává, že předmětný formulář zcela jednoznačně graficky i gramaticky odlišuje, co je kterým podpisem stvrzováno a k jakému samostatnému daňovému řízení se vztahuje. Odkaz stěžovatele na nález Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 145/94
je třeba hodnotit jako zcela nepřípadný, neboť jím byla řešena skutkově i právně odlišná situace.
Ústavní soud shodně s Nejvyšším správním soudem ani nesdílí názor, že by doplnění podpisu bylo formalistickým požadavkem neúměrně zatěžujícím stěžovatele či, že by požadavek na stvrzení údajů uváděných poplatníkem daně v daňovém přiznání byl výrazem neodůvodněné úřední byrokracie. Ostatně za situace, kdy stěžovatel zjevně upřednosťuje komplikované projednávání zcela neproblémové záležitosti před řadou správních a soudních orgánů, je poukaz na byrokratický požadavek správních orgánů, neadekvátní.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele, byl návrh dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. dubna 2011
Jiří Nykodým
předseda senátu