Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding civil court refusal to approve debt payment for elderly wife.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint against lower court rulings refusing to approve a debt payment. The applicant, a partially incapacitated woman, argued that her husband should not pay pre-marital electricity debts and that she could not live with him in a care home, violating her right to family life. The court found no unconstitutional interpretation of civil law, noting that the lower courts correctly determined it was not in the applicant's interest to pay debts incurred by her husband before marriage.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if the ordinary courts acted in accordance with the Constitution, as the Constitutional Court does not review substantive legal interpretations absent clear unconstitutionality.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 21. dubna 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. J., zastoupené JUDr. Josefem Šťastným, advokátem v Horažďovicích, Ševčíkova 38, proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 21. 10. 2010 č. j. 11 P 320/2008-286 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 1. 2011 č. j. 12 Co 7/2011-305, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedených rozsudků Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Klatovech, neboť má za to, že jejich vydáním došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva dle čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že opatrovník stěžovatelky, která je omezená ve způsobilosti k právním úkonům v nakládání s majetkem v částce vyšší než 10.000,- Kč, se domáhal schválení právního úkonu - úhrady dluhu z účtu stěžovatelky. Dluh ve výši 73.851,- Kč vznikl tím, že manžel stěžovatelky, před uzavřením manželství se stěžovatelkou, nehradil řádně faktury za elektřinu. Stěžovatelka uvádí, že jediným příjmem jejího manžela je důchod ve výši 8.588,- Kč a není tedy v jeho schopnosti dluh uhradit. Úhrada předmětného dluhu je předpokladem pro zapojení elektřiny a opravu elektroinstalace v bytě, který stěžovatelka obývá se svým manželem. Stěžovatelka dále nesouhlasí s názorem obecných soudů, podle kterého může rovněž užívat nájemní byt v domě s pečovatelskou službou, který jí byl přidělen. Namítá, že tento byt nemůže užívat se svým manželem, ale výlučně sama. Postup obecných soudů je dle stěžovatelky v rozporu s principem ochrany rodiny a manželství a práva na rodinný život dle čl. 32 Listiny.
Po přezkoumání napadených rozsudků Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Plzni potvrdil rozsudek Okresního soudu v Klatovech, kterým tento soud zamítl návrh na schválení právního úkonu - uhrazení dluhu za elektřinu a opravu elektrických rozvodů. Odvolací soud shledal jako věcně správný závěr soudu prvního stupně, že není v zájmu stěžovatelky, aby za svého manžela platila dluhy, které mu vznikly již před uzavřením manželství. Zdůraznil, že tvrzení kolizního opatrovníka, že stěžovatelka potřebuje péči třetí osoby a není schopna bez pomoci osmdesátiletého manžela se o sebe postarat, je v rozporu s obsahem spisu. Ze spisu totiž vyplývá, že stěžovatelka je schopna bydlet sama a po materiální stránce se o sebe postarat. Závěr soudu prvního stupně o tom, že stěžovatelka může provádět praní prádla sama v domě s pečovatelskou službou, považuje odvolací soud za správný. V této souvislosti uvádí, že tvrzení opatrovníka stěžovatelky, že v nájemním domě s pečovatelskou službou nemůže stěžovatelka žít se svým manželem, neboť jde o jedinou místnost, není relevantní. Na ubytovně, ve které s manželem stěžovatelka v současné době žije, užívají totiž také jednu místnost. Odvolací soud dále uvedl, že nelze očekávat, že zadlužený a nemajetný, o 45 starší manžel se se stěžovatelkou v budoucnu vyrovná, jak tvrdí opatrovník. Hlavní problémy stěžovatelky, pro něž byla částečně omezena v právní způsobilosti, vyplývaly právě z nakládání s penězi. V této souvislosti odvolací soud upozornil na skutečnost, že trvalý opatrovník stěžovatelky ve svých předchozích zprávách konstatoval, že rodina manžela stěžovatelky stěžovatelku využívá. Odvolací soud se zabýval i dalšími námitkami opatrovníka stěžovatelky, vznesenými v odvolacím řízení, a opět uplatněnými stěžovatelkou i v ústavní stížnosti.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvádí, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu (viz např. nález
sp. zn. III. ÚS 23/93
in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 1, str. 41). To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy ČR).
Podstatou ústavní stížnosti je polemika stěžovatelky s rozhodnutím obecných soudů, kterým nevyhověly návrhu na schválení právního úkonu uhrazení dluhu a opravy elektrických rozvodů.
Ústavní soud připomíná, že ani skutečnost, že obecné soudy se opřely o právní názor (resp. o výklad zákona či jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatelka neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (viz nález
sp. zn. IV. ÚS 188/94
ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 3, str. 281).
Ústavní soud ve své rozhodovací praxi kvalifikoval mnoho případů, ve kterých shledal, že ústavně nekonformní interpretací obecného hmotného práva došlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod fyzické nebo právnické osoby. Ústavní soud se za takové situace zabývá výkladem obecného práva jen při splnění určitých podmínek, podrobněji zmíněných např. v nálezu
sp. zn. III. ÚS 74/02
(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 28, str. 85). V přezkoumávané věci Ústavní soud ústavně rozpornou interpretaci a aplikaci obecného práva neshledal. Ústavnímu soudu nezbývá, než odkázat na podrobné odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. V tom, jakým způsobem obecné soudy posoudily návrh na schválení předmětného právního úkonu, Ústavní soud nic ústavně nekonformního neshledal. K porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky tedy v projednávaném případě nedošlo.
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky v řízení před obecnými soudy, odmítl její ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. dubna 2011
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu