Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 833/11 ECLI:CZ:US:2011:3.US.833.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair process in small-amount unjust enrichment case.

Numero d'incarto III.ÚS 833/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the City of Sokolov against a district court ruling dismissing its claim for unjust enrichment. The plaintiff argued the lower court failed to conduct a witness hearing and conflated two separate claims, yet the court found the district judge properly evaluated evidence and adequately explained the rejection of the proposed testimony. Since the disputed amount was trivial and the lower court's reasoning was sound, the court determined the complaint lacked any constitutional merit.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible when the lower court's factual findings and legal conclusions are not in extreme contradiction with the evidence or when the case involves a trivial sum lacking constitutional significance.

Parole chiave

Generato dall'IA
unjust enrichment claim constitutional complaint dismissal witness hearing refusal trivial amount threshold fair trial rights

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 21. dubna 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Město Sokolov, se sídlem Sokolov, Rokycanova 1929, zastoupeného JUDr. Václavem Krondlem, advokátem v Karlových Varech, Jiráskova 2, proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 29. 12. 2010 č. j. 10 C 386/2010-16, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označeného rozsudku, kterým byla zamítnuta jeho žaloba na zaplacení částky 9.240,- Kč. Podle stěžovatele vydáním napadeného rozsudku došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.

Předmětem sporu bylo posouzení nároku stěžovatele na vydání bezdůvodného obohacení, které vzniklo v důsledku užívání bytu vedlejší účastnicí (v řízení před okresním soudem žalovaná) v době po skončení nájemního poměru.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že vedlejší účastnice, vzhledem k tomu, že užívala byt po skončení nájemního poměru, bezdůvodně se obohacovala na úkor stěžovatele jako vlastníka bytu. Výše bezdůvodného obohacení představuje částku, kterou by vedlejší účastnice musela za užívání bytu zaplatit, a to za období od ledna 2009 do dubna 2009 v celkové výši 9.240,- Kč. Stěžovatel postupu okresního soudu vytýká, že neprovedl jeho návrh na výslech svědkyně (pracovnice správce bytového fondu stěžovatele) a jeho rozhodnutí o neprovedení navrženého důkazu nebylo adekvátně odůvodněno. Podle stěžovatele okresní soud dále směšuje dva samostatně uplatněné nároky - nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši částky spotřebovaných služeb, a nárok na vydání bezdůvodného obohacení v hodnotě užívání bytu. Závěry okresního soudu v odůvodnění napadeného rozsudku však směřují pouze do nároku na úhradu služeb.

Z odůvodnění napadeného rozsudku Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Sokolově dospěl k závěru, že výše bezdůvodného obohacení odpovídá ceně obvyklého nájemného a platbám za služby spojenými s užíváním bytu v daném čase a místě, tzn. ve výši 9.240,- Kč. Okresní soud však konstatoval, že stěžovatel neprokázal, že vedlejší účastnice v uvedeném období v bytě bydlela a užívala služby spojené s užíváním bytu. Okresní soud také dostatečně srozumitelně vysvětlil, z jakých důvodů zamítl výslech svědkyně, který navrhoval stěžovatel. Vzhledem k tomu, že stěžovatel, byť byl poučen, nepředložil takové důkazy, kterými by jednoznačně prokázal, že vedlejší účastnice v předmětné době v bytě bydlela a neuhradila výši skutečně poskytnutých služeb, čímž by se na úkor stěžovatele bezdůvodně obohatila, okresní soud žalobu stěžovatele zamítl.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Její podstata spočívá v polemice stěžovatele s hodnocením provedených důkazů a s právními závěry okresního soudu. Ústavní soud se nezabývá přehodnocováním dokazování prováděného obecnými soudy. To mu přísluší pouze za situace, kdy dokazováním byla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. K tomu může dojít tehdy, jsou-li právní závěry soudu v extrémním nesouladu s provedenými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci soudního rozhodnutí nevyplývají, popřípadě skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Taková situace však v daném případě nenastala. Okresní soud správně zjistil skutkový stav věci a vyvodil z něho právní závěry, které náležitě odůvodnil. V dalších podrobnostech lze odkázat na odůvodnění zmíněného rozsudku.

Ústavní soud zároveň poukazuje na skutečnost, že předmětem řízení bylo zaplacení bagatelní částky, takže se jedná o rozsudek, proti kterému ani občanský soudní řád odvolání nepřipouští. Tím je dána i skutečnost, že jeho závažnost nemůže, už ze samé podstaty věci, ústavně právní dimenze dosáhnout. Pokud tedy okresní soud rozhodl způsobem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti. Ústavní soud zde neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl III. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. dubna 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu