Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 408/11 ECLI:CZ:US:2011:3.US.408.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal against detention order citing sufficient legal grounds and reasoned justification.

Numero d'incarto III.ÚS 408/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against lower court decisions regarding his detention. The applicant argued that the detention orders violated his constitutional rights due to vague reasoning and lack of specific factual basis. The Court determined that the lower courts provided sufficient legal grounds and a reasoned justification for the detention, thereby upholding the decisions as constitutionally compliant.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint if the applicant fails to prove a violation of constitutional rights, particularly when the lower court's detention decision is based on sufficient legal grounds and adequately reasoned.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal detention order justification proportionality in detention reasonable suspicion standard constitutional rights protection

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
§ 68 odst. 1 tr. řádu
§ 67 písm. a) tr. řádu
§ 73 odst. 1 písm. a) tr. řádu
řádu bere do vazby, nepřijímá se záruka za jeho další chování ve smyslu § 73 odst. 1 písm. a) tr. řádu nabídnutá jeho manželkou ani písemný slib stěžovatele dle § 73 odst.
§ 73a tr. řádu
řádu a nabídka peněžité záruky daná stěžovatelem ve smyslu § 73a tr. řádu.
§ 134 odst. 2 tr. řádu
Podle přesvědčení Ústavního soudu napadená usnesení v jejich vzájemném spojení z hlediska požadavků kladených na obsah takovýchto rozhodnutí uvedených v § 134 odst. 2 tr. řádu obstojí.
čl. 8 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod
čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR
Stížnostní soud se s námitkami stěžovatele racionálně přezkoumatelným způsobem vypořádal, v důsledku čehož lze jeho úsudek podřadit pod výraz (ústavně souladného) nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 21. dubna 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele A. N., zastoupeného Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem se sídlem CITY TOWER, Hvězdova 1716/2b, 140 78 Praha 4, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. prosince 2010 sp. zn. 8 To 476/2010 a usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. listopadu 2010 č. j. 5 Nt 85/2010-16, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí (po odstranění vad návrhu) formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Plzni, jímž označený soud jako nedůvodnou zamítl jeho stížnost směřující do tamtéž označeného (a rovněž kasačním návrhem napadeného) usnesení Okresního soudu Plzeň-město, kterým bylo rozhodnuto, že se stěžovatel podle § 68 odst. 1 tr. řádu z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. řádu bere do vazby, nepřijímá se záruka za jeho další chování ve smyslu § 73 odst. 1 písm. a) tr. řádu nabídnutá jeho manželkou ani písemný slib stěžovatele dle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu a nabídka peněžité záruky daná stěžovatelem ve smyslu § 73a tr. řádu.

Stěžovatel tvrdil, že předmětnými rozhodnutími došlo k porušení ústavních kautel a jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 3, čl. 8 odst. 1, 2 a 5, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a dále čl. 5 odst. 1 a čl. 6 odst. 1, 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. S ohledem na podrobně rozvedené výhrady, mířící do (stěžovatelem tvrzené) nekonkrétnosti a nedostatečnosti rozhodovacích důvodů, jimiž obecné soudy závěry o vazbě podložily, se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jak Ústavní soud opakovaně konstatoval, na což ostatně i stěžovatel odkázal, do úvah (a rozhodnutí jimi podložených) plynoucích ze skutkových zjištění v době rozhodování obecných soudů o vazbě známých se Ústavní soud ve smyslu své dnes již ustálené judikatury cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky (srov. kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 18/96

,

IV. ÚS 137/2000

,

III. ÚS 121/02

,

I. ÚS 585/02

,

III. ÚS 1926/10

).

Podle přesvědčení Ústavního soudu napadená usnesení v jejich vzájemném spojení z hlediska požadavků kladených na obsah takovýchto rozhodnutí uvedených v § 134 odst. 2 tr. řádu obstojí. Zákonné podmínky pro vzetí stěžovatele do vazby jsou v usnesení Krajského soudu v Plzni oproti prvostupňovému rozhodnutí blíže precizovány a postulátu v nezbytném rozsahu dostatečného odůvodnění tamní soud ve vztahu k námitkám stěžovatele, opakovaným následně v ústavní stížnosti, dostál. Na obsah odůvodnění usnesení stížnostního soudu takto postačí pro stručnost odkázat. Stížnostní soud se s námitkami stěžovatele racionálně přezkoumatelným způsobem vypořádal, v důsledku čehož lze jeho úsudek podřadit pod výraz (ústavně souladného) nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR.

Nutno zdůraznit, že z pohledu dosavadní důkazní situace a jejího hodnocení pouze pro účely vazby stížnostní soud přesně vyjmenoval důvody, o něž se jeho poukaz na v posuzované věci konkrétně a individuálně hrozící vysoký trest opírá. Učinil tak náležitě s přihlédnutím ke specifickým okolnostem, které případně jinak obavu z (útěkového) jednání předvídaného v ustanovení § 67 písm. a) tr. řádu zeslabují, včetně proporčního poměřování (hrozícího trestu a významu těchto okolností) rozhodného pro závěrečný úsudek o naplnění podmínek vazby (srov. kupř. nález

sp. zn. III. ÚS 566/03

, při obdobné aplikaci kritéria obsaženého v § 14 odst. 3 věta za středníkem zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákona). Rovněž odkázal na další konkrétní okolnosti zakládající důvodnou obavu z jednání v citovaném ustanovení předpokládaného. Již tento vazební důvod je pro výrok napadených rozhodnutí důvodem dostatečným, pročež není zapotřebí se ostatními výhradami stěžovatele vztahujícími se k ustanovení § 67 písm. c) tr. řádu výslovně zabývat. Pokud stěžovatel tvrdil, že je odůvodnění soudu v některých ohledech spekulativní, z povahy věci plyne, že tomu ani jinak stran některých soudem předložených úvah být nemůže; rozhodující přitom z pohledu ústavněprávního je, že nejsou projevem svévole a zohledňují racionálně posuzované objektivní konstelace (srov. např. nálezy

sp. zn. I. ÚS 62/96

,

II. ÚS 124/97

,

IV. ÚS 137/2000

,

III. ÚS 566/03

).

Jelikož stěžovatel zásah do jeho ústavně zaručených práv neprokázal, Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. dubna 2011

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu