Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding eviction order as clearly unfounded due to valid prior judgment.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected a constitutional complaint filed by a tenant against an eviction order. The applicant argued that the lower court incorrectly applied property law regarding the division of marital assets and joint ownership after divorce. The court determined the complaint was clearly unfounded because the eviction was based on a final, binding judgment that had already been executed with a replacement apartment secured.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is rejected as clearly unfounded when the challenged decision is based on a final, binding judgment that has already been executed.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 20. dubna 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele R. P., zastoupeného JUDr. Viliamem Kováčikem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Škroupova 957, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 11. 2010 č. j. 19 Co 443/2010-90, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného usnesení, kterým Krajský soud v Hradci Králové potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně o nařízení exekuce vyklizením bytu a pověření jejím výkonem jmenovaného exekutora. Uvedl, že dle jeho přesvědčení odvolací soud nesprávně posoudil projednávané odvolání v intencích platné právní úpravy pro rozhodné období, čímž pak zasáhl do jeho práv, zakotvených v čl. 11 a v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na skutečnosti, jež považuje za rozhodné - tj. na zánik společného jmění manželů, resp. bezpodílového spoluvlastnictví, na zánik jeho manželství rozvodem dne 13. 7. 1998 a na to, že rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové sice bylo rozhodnuto o zániku společného nájmu družstevního bytu a také společného členství v bytovém družstvu jeho a bývalé manželky, která byla určena výlučnou členkou družstva a nájemkyní družstevního bytu, nebylo však rozhodnuto o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů a dle § 149 odst. 4 občanského zákoníku (před novelou zák. č. 91/1998 Sb.) mu tak vzniklo podílové spoluvlastnictví k členskému podílu v bytovém družstvu, spojenému s družstevním bytem. Proto má zato, že jeho nucené vyklizení z předmětného bytu bylo nezákonným zásahem do práv, zakotvených v čl. 11 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává, shledán nebyl. Krajský soud v Hradci Králové přezkoumal usnesení soudu I. stupně o nařízení exekuce vyklizením označeného družstevního bytu, shodně s Okresním soudem v Hradci Králové zjistil, že pravomocným rozsudkem č. j. 7 C 92/99-45 bylo povinnému, nyní stěžovateli, uloženo vyklizení družstevního bytu po zajištění bytu náhradního, který mu smluvně zajištěn byl, a proto opodstatněně odvoláním napadené usnesení potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí se s poukazem na skutková zjištění, na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu, se všemi uplatněnými námitkami povinného vypořádal, a proto lze na ně v dalším odkázat. Lze zdůraznit, že výkon rozhodnutí byl nařízen na základě pravomocného rozhodnutí o povinnosti vyklidit byt poté, co bude povinnému zajištěn náhradní byt a ten zajištěn byl. Vykonatelnost předmětného rozsudku nemohlo proto ovlivnit případné nevypořádání majetkových vztahů mezi rozvedeným stěžovatelem a jeho bývalou manželkou.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2011
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu