Constitutional Court dismisses constitutional complaint for procedural defects and lack of constitutional violation. The Court rejects the claim that lower courts violated fair trial rights. The decision emphasizes that mere legal errors do not constitute constitutional violations. The Court notes the complaint had formal defects and lacked substantive legal argumentation. The Court finds the lower courts acted constitutionally and correctly. The complaint is therefore rejected without oral hearing.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by D. V. against lower court decisions regarding a membership rights transfer agreement. The applicant alleged violations of the right to a fair trial, including improper weighting of formalities over party intent and rejection of evidence, but the Court found the complaint suffered from procedural defects like missing full power of attorney and lacked relevant legal argumentation. The Court ruled that the lower courts acted constitutionally by properly evaluating evidence and that mere application of simple law does not equate to a violation of fundamental rights unless driven by arbitrariness or extreme interpretative error.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if they contain formal defects or lack substantive legal argumentation, and the Constitutional Court will not examine the merits if the complaint is clearly unfounded without the need for further inquiry.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 11. dubna 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti D. V., zastoupeného JUDr. Tomášem Mikulíkem Hamelem, Ph.D., advokátem, AK se sídlem Pod Štandlem 2218, 738 01 Frýdek-Místek, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě zde dne 21. 3. 2008 sp. zn. 24 Cm 123/2006 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 3. 2009 sp. zn. 8 Cmo 241/2008 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením o porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. K porušení tohoto práva došlo dle stěžovatele tím, že soudy nadřadily formální stránku dohody o převodu členských práv v družstvu vůli účastníků právního vztahu. Nepřípustný byl údajně i postup soudů spočívající v odmítnutí provedení důkazů navržených stěžovatelem. V doplnění ústavní stížnosti pak stěžovatel uvedl, že úvaha soudu týkající se znaleckého posudku byla nepředvídatelná.
II. Skutkový děj netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť je stěžovateli i účastníkům řízení znám.
III. V prvé řadě Ústavní soud konstatuje, že podaná ústavní stížnost vykazovala celou řadu vad (chybějící plná moc, kopie napadených rozhodnutí apod.), k jejichž odstranění byl stěžovatel vyzván. Ani po výzvě však k odstranění všech vad návrhu nedošlo (např. přiložená plná moc je vadně formulována). Přes tuto skutečnost Ústavní soud stěžovatele k odstranění zbývajících vad nevyzýval; opačný postup by byl ryze formalistický a nadbytečný, neboť i bez jeho využití bylo možno dospět k závěru o zjevné neopodstatněnosti stěžovatelova návrhu.
Ačkoliv byla stěžovatelova ústavní stížnost sepsána advokátem, balancuje co do předložených důvodů na hraně srozumitelnosti a jakákoliv relevantní ústavněprávní argumentace v ní chybí. S ohledem na svou ustálenou judikaturu, podle níž je vázán toliko petitem a nikoliv odůvodněním ústavní stížnosti, však Ústavní soud napadená rozhodnutí přezkoumal.
Ústavní soud je, jak již mnohokrát konstatoval, soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83 Ústavy) a nepředstavuje jakousi další instanci v rámci systému obecného soudnictví. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě (srov. např. nález
sp. zn. III. ÚS 224/98
, Sb. n. u., sv. 15, č. 98), že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Napadená rozhodnutí však dle názoru Ústavního soudu za protiústavní ve shora naznačeném smyslu považovat nelze.
Obecné soudy postupovaly ústavně konformně, zjištění skutkového stavu věnovaly značnou pozornost a se stěžovatelovými důkazními návrhy se řádně vypořádaly. Právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích pak s provedenými skutkovými zjištěními nejsou v rozporu (tím méně pak v rozporu extrémním). Na odůvodnění napadených rozhodnutí, maje je za souladné s kautelami ústavnosti, může Ústavní soud odkázat.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2011
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu